Včelařství v České republice z pohledu udržitelnosti
Bakalářská práce
Vypracovala: Karolína Caklová
Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.
Brno 2009
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených literárních zdrojů.
V Brně dne 24. dubna 2009
...............................................
Karolína Caklová
Rozsah práce: 15 772 slov
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D. za odborné vedení práce, cenné rady a milý přístup. Mé poděkování patří dále Ing. Antonínu Přidalovi, Ph.D., odbornému asistentovi Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, za konzultaci a úvodní seznámení s problematikou současného českého včelařství, a Mgr. Luďku Sojkovi, předsedovi Českého svazu včelařů, za konzultaci a vstřícnost, se kterou mi poskytnul dostupné údaje o českém včelařství a odpovědi na mé dotazy. Děkuji také celé své rodině a příteli Michalovi za podporu.
ANOTACE
Tato práce se zabývá včelařstvím v České republice a jeho udržitelností. Autorka zde definuje své vlastní indikátory udržitelnosti, podle kterých včelařství hodnotí. Struktura práce vystihuje její název. První kapitola je věnována představení oboru českého včelařství, významu chovu včely medonosné a práci včelaře. Zahrnuje i legislativní a ekonomickou stránku včelaření. V druhé kapitole je již pojednáno o hodnocení udržitelnosti na základě indikátorů počtu včelstev, počtu včelařů a jejich věku, úmrtnosti včelstev v důsledku nemocí, podílu drobných chovatelů a profesionálů a podílu stabilního a mobilního včelaření. Hlavní hypotéza hovořící o tom, že včelařství v České republice není udržitelné je v závěru práce potvrzena. V průběhu celé práce a zejména při hodnocení udržitelnosti autorka poukazuje na problémy současného českého včelařství a naznačuje cestu k jejich zlepšení.
ANNOTATION
This thesis deals with beekeeping in the Czech Republic and its sustainability. The author defines her own indicators of sustainability here in this text and according to these indicators values beekeeping itself. Structure of the thesis is represented by its title. The first chapter introduces field of the Czech beekeeping, importance of the beekeeping and beekeeper´s work. It includes legislative and economic aspect of beekeeping, as well. In the second chapter, it is talked about measuring sustainability on the basis of indicators: number of bee colonies, number of beekeepers and their age, mortality of bee colonies due to diseases, quotient of small breeders and profesionals and quotient of stationary and mobile beekeeping. The main hypothesis predicating beekeeping in the Czech Republic is not sustainable was confirmed in a conclucion. The author points to problems of present Czech beekeeping and suggests the way of their improvement.
OBSAH
Úvod ................................................................................................................................. 7
1. Včelařství v České republice ...................................................................................... 8
1.1 Základní pojmy ........................................................................................................... 8
1.2 Úloha včel a včelařů v přírodě .................................................................................... 9
1.2.1 Význam chovu včely medonosné ................................................................ 9
1.2.2 Život ve společenství ................................................................................... 10
1.2.3 Činnost včelaře během roku ......................................................................... 11
1.2.4 Kočování se včelstvy ................................................................................... 14
1.2.5 Včelí pastva a opylení zemědělských entomofilních plodin ........................ 15
1.2.5.1 Pyl, nektar a medovice .................................................................. 15
1.2.5.2 Včelí snůška během roku .............................................................. 16
1.2.5.3 Opylení zemědělských plodin a ovocných kultur ......................... 18
1.2.6 Nemoci včel ................................................................................................. 23
1.2.7 Včelí produkty ............................................................................................. 26
1.3 Alternativní opylovatelé ............................................................................................. 29
1.4 Legislativa chovu včel a podpora včelařů .................................................................. 31
1.4.1 Současný stav legislativy ............................................................................. 31
1.4.2 Dotace .......................................................................................................... 31
1.4.3 Podpora ze společných prostředků EU a ČR ............................................... 32
1.4.4 Státní podpora .............................................................................................. 33
2. Hodnocení udržitelnosti ............................................................................................. 34
2.1 Metodika .................................................................................................................... 34
2.1.1 Cíl hodnocení a výzkumné otázky .............................................................. 34
2.1.2 Výzkumná strategie ..................................................................................... 34
2.1.3 Metoda sběru a analýzy dat ......................................................................... 34
2.1.4 Udržitelnost a její indikátory ....................................................................... 35
2.1.5 Hypotézy ...................................................................................................... 36
2.1.6 Operacionalizace hypotéz ........................................................................... 36
2.2 Vlastní analýza ........................................................................................................... 37
2.2.1 Počet včelstev .............................................................................................. 37
2.2.2 Úmrtnost včelstev v důsledku výskytu nemocí ........................................... 39
2.2.3 Počet včelařů a jejich průměrný věk ............................................................ 41
2.2.4 Podíl drobných chovatelů a profesionálů .................................................... 42
2.2.5 Podíl stabilního a mobilního včelaření ........................................................ 44
2.3 Možná další ohrožení chovu včely medonosné ......................................................... 46
2.3.1 Pesticidy ...................................................................................................... 46
2.3.2 Colony Collapse Disorder (CCD) ............................................................... 48
Závěr ............................................................................................................................... 49
Seznam tabulek a grafů ................................................................................................. 51
Jmenný rejstřík .............................................................................................................. 52
Literatura ........................................................................................................................ 53
ÚVOD
V této bakalářské práci se věnuji včelařství v České republice z pohledu udržitelnosti. Povědomí o tématu jsem poprvé získala od své babičky, která mi vyprávěla o pradědečkově lásce ke včelám. Včelařství je obor ušlechtilý a nesmírně ho obdivuji, i proto o něm píši na následujících stránkách.
Na včelařství budu pohlížet z hlediska jeho udržitelnosti, protože mě zajímá v jakém stavu se nyní nachází, zda se mu jako oboru daří, či nikoliv. Zkoumanou oblastí bude celá Česká republika, aby byl pohled na české včelařství komplexní.
V práci si kladu za hlavní cíl určit zda je české včelařství udržitelné a s jakými problémy se v současnosti potýká. Chci tímto upozornit českou společnost na to, jak je chov včelstev důležitý a celkově podpořit propagaci včelařství. Jak jsou včelstva důležitá pro člověka si totiž mnozí uvědomují až když se stane nějaká katastrofa, kvůli které o ně přicházíme. Na jejich záchranu pak bývá již pozdě. Tato práce stručně představí obor včelařství, zhodnotí jeho stav z pohledu udržitelnosti a nabídne několik podnětů pro jeho větší udržení do budoucna.
Bakalářskou práci jsem rozdělila do dvou hlavních kapitol. V první se zabývám představením oboru včelařství a uvádím zde informace důležité pro kapitolu druhou, ve které již přímo hodnotím udržitelnost včelařství na základě vlastní metodiky. V první kapitole se čtenář dozví o významu chovu včely medonosné, jakou strukturu má včelstvo a na jaké nemoci hynou včelstva v Čechách nejvíce. Udělá si představu i o tom, jak vypadá práce včelaře a jaké včelí produkty může od včel získat. Dále zde nalezne podkapitolu o alternativních opylovatelích, legislativě chovu včel a podpoře včelařů. Kapitola druhá kromě hodnocení udržitelnosti uvádí i další možná ohrožení chovu včely medonosné.
1. Včelařství v České republice
1.1 Základní pojmy
Včela medonosná je naším nejvýznamnějším opylovatelem. Pojem opylovatel však zahrnuje i jiné skupiny živočichů nejen ze třídy hmyzu. Může to být čmelák, samotářská včela, vosa, motýl, ale i kolibřík a netopýr. O čmelácích a samotářských včelách bude ještě pojednáno níže v samostatné kapitole. Přidal (2005a) upozorňuje na to, že při používání pojmů opylovatel a opylovač může také často docházet ke zkreslení. Použití slova opylovatel (z angl. pollinator) se omezuje na živočichy vykonávající přenos pylu a opylovač (z angl. pollinizer) na rostliny schopné svým pylem opylit jinou odrůdu. V angličtině díky bohaté slovní zásobě nedochází k záměně pojmů. V češtině tomu tak bohužel není a s odbornými pojmy na tom není úplně nejlépe. Konkrétně pojmy opylovatel a opylovač jsou používány nahodile a s jejich správným užitím se setkáme pouze v odborných textech.
Pojem udržitelnost je velmi široký a vnímám jej v konečném důsledku jako synonymní pojmu trvale udržitelný rozvoj[1]. Přesto zde však budu operovat pouze s pojmem udržitelnost, protože je jeho význam snáze představitelný. Je prakticky nemožné určit, co je nutné udělat pro to, aby bylo včelařství v ČR trvale udržitelné. Nikdo není prozatím schopen určit ideální stav, ke kterému by mohl vybízet právě trvale udržitelný rozvoj. Zvolila jsem tedy za klíčový pojem udržitelnost z toho důvodu, že si neklade za cíl určit právě ideální stav včelařství u nás a mohu ji snadněji definovat a především určit indikátory, díky kterým bude moci být zhodnocena. Udržitelnost, odvozená od slovesa udržet, zde znamená udržet předmět zájmu alespoň v takovém stavu, jako je dnes, a případně ještě lepším. V tomto případě tedy udržet včelařství u nás zdravé, schopné plnit všechny níže popsané funkce. Za nadstavbu k udržitelnosti považuji naznačení možných cest k tomu, aby se včelařství v České republice dále rozvíjelo či bylo provozování včelařství usnadněno. Podrobněji se udržitelnosti věnuji v samostatné kapitole 2. Hodnocení udržitelnosti.
1.2 Úloha včel a včelařů v přírodě
1.2.1 Význam chovu včely medonosné
Hlavní národohospodářský význam včelařství spočívá především v opylovací činnosti včel. Hlavním významem včelaření tedy nejsou pouze včelí produkty, ačkoliv mají svůj opodstatněný význam a právě ony mohou být rozhodujícím faktorem proč se včelař stane včelařem. Podle Přidala (2005a) se v našich podmínkách považuje přínos z opylovací činnosti včely medonosné za 10krát vyšší než ze včelích produktů. Člověk je povahově spíše materiálně založen a chce vidět užitek. Ve formě medu, vosku, propolisu a dalších včelích produktů ho vidí. O opylovací činnosti včel však neuvažuje, neboť nevidí přímé důsledky a důkazy. Teprve kdyby včel nebylo, pocítil by s odstupem několika let úpadek zemědělství a nárůst cen potravin včetně medu. Chovem včel včelař prokazuje neocenitelnou službu přírodě a všem lidem.
Opylovací činnost včel spočívá v přenosu pylu z prašníku na pestík v květech rostlin. Včely vykonávají opylení nevědomě při sbírání nektaru a pylu pro výživu celého včelstva. Pyl se zachytává v chloupcích jejich těla a jak přelétají z květu na květ, tak pyl přenášejí. „Vliv dobrého opylení se u hmyzomilných plodin projevuje ve vyšším počtu nasazených semen, někdy se zvyšuje hmotnost tisíce semen, u plodonosných plodin-kultur se zvyšuje sklizeň co do kvantity i kvality, zvyšuje se podíl nejlepších jakostních tříd ve sklizni.“ (Veselý et al., 2003: s.164).
Včely však neopylují jen zemědělské entomofilní[2] plodiny, ale i divoce rostoucí entomofilní i anemofilní[3] rostliny. Tuto činnost sice nemůžeme finančně ohodnotit, ale má nesmírný význam na utváření krajiny a na druhovou diverzitu. Bez nejvýznamnějších opylovatelů by v krajině brzo převládly právě rostliny anemofilní, což by znamenalo její zjednotvárnění. Včela medonosná spolu s dalšími přirozenými opylovateli zvyšuje druhovou diverzitu rostlinných společenstev a je také významným bioindikátorem kvality životního prostředí. Včely jsou velmi citlivé vůči škodlivým látkám a této skutečnosti se může využívat i cíleně (Přidal, 2005a).
Díky své funkci bioindikátoru kvality životního prostředí se včely využívají i k určení míst s výskytem významných kovů (Pb, Mn, Zu, Cu), neboť se právě tyto prvky ukládají ve včelích produktech vznikajících z pylu, nektaru a medovice v dané oblasti. Podle Přidala (2005a) se zcela nově využívá včela medonosná také při ochraně rostlin. Na jejím těle se v chloupcích kromě pylu může zachytit i přípravek biologického charakteru sloužící k ochraně rostlin. Včela navštíví miliony květů, a proto je tento přenos velmi účinný. Včely jsou dnes již také díky svému citlivému čichu vycvičovány na hledání drog či výbušnin. Na pach těchto látek jsou postupně navyknuty a mohou pomoci i kriminalistům.
1.2.2 Život ve společenství
V celé práci často užívám pojem včelstvo. Je důležité si uvědomit, že včelstvo je jeden velký celek čítající desítky tisíc jedinců. Základní představu o tom, jak mají včely mezi sebou rozdělené úkoly, nabízí tato kapitola.
Včela medonosná se vyznačuje, podobně jako mravenci a další druhy hmyzu, silným sociálním chováním, které Přidal (2005a) odborně nazývá eusociální. V kolonii hmyzu totiž žijí dvě generace – matka s dcerami. Početná společenstva včel – včelstva – můžeme přirovnat k rodině. Včelstvo ve vrcholném období rozvoje tvoří podle Veselého et al. (2003) jedna matka, 300-600 trubců, 50 000-60 000 dělnic, vajíčka a plod, zásoby medu a pylu a včelí dílo z vosku.
Nepostradatelným členem včelstva je matka, oplozená samička, které dokáže naklást až 1 500 vajíček denně. Právě její feromon, tzv. mateří látka, spojuje tisíce jedinců v jednu sociální jednotku. Veselý et al. (2003) dále uvádí, že výkonná matka ročně naklade přes
200 000 vajíček a může žít 3-4 roky. V praxi se však matka včelstva vyměňuje po 2-3 letech. Tělo matky je největší ze všech a je přizpůsobené pouze kladení vajíček. Matka se páří zpravidla jen v období před začátkem kladení, 4-8 dni po vylíhnutí.
Trubci jsou včelí samci a žijí jen v letních měsících. Mají větší a zavalitější tělo než dělnice. Ve včelstvu nevykonávají žádné činnosti. Jejich jediným posláním je osemenit mladé matky a žijí až 6 týdnů.
Podle dělnic se určuje síla včelstva. Jsou v něm zastoupeny nejvíce a na dělnicích závisí jeho existence. Dělíme je na mladušky a létavky. Mladušky vykonávají všechny práce v úlu, zahřívají plod, vylučují vosk, stavějí a čistí plásty, krmí plod, matku i mladé trubce, dbají o čistotu úlu, předávají si nektar a zpracovávají jej v med aj. Létavky vyletují z úlu a přinášejí do něj nektar, pyl, vodu a propolis. Tělo dělnic se velmi rychle opotřebovává, včelař pozná mladušku od upracované létavky. Dělnice se v létě dožívají 6-8 týdnů, ale v zimním období 7-9 měsíců (Veselý et al., 2003).
Další složkou včelstva je včelí plod. Včela medonosná se vyvíjí proměnou dokonalou. Včelí plod tvoří vajíčka, larvy a kukly. Vyskytuje se ve včelstvech od počátku zimy až do pozdního podzimu. S přibýváním tepla a potravy se zvyšuje i plodování včelstva.
Včelstvo se vyznačuje nejen svou stálostí i v období vegetačního klidu a morfologickou diferenciací kast, ale i rojením (Přidal, 2005a). Je to projev včelstva jako pospolitého celku. Rojení je nedílnou součástí rozmnožovacího procesu, neboť nově vylíhlá matka nedokáže sama založit nové včelstvo. S rojením vlastně dochází k oddělení části včelstva. Někdy je tento proces mylně označován za nepohlavní rozmnožování. Rojí se pouze silná včelstva s dostatkem potravy a v našich podmínkách k tomu dochází v rozmezí dubna až května. Přidal (2005a, s.26) popisuje roj jako: „...část včel dělnic dobře nasáklých medem a trubců spolu s oplozenou matkou, kteří opouštějí mateřský úl na vrcholu tzv. rojové nálady, aby vznikla nejméně dvě včelstva.“
Včely se navzájem dorozumívají především pomocí feromonů a tanečků. Včelí tance se začaly podrobněji zkoumat až počátkem 20.století a jsou nesmírně zajímavým vyjádřením včel o zdrojích potravy.
1.2.3 Činnost včelaře během roku
Včelař by měl získávat neustále nové a nové poznatky o chovu včel. Když zde mluvím o včelaři, mám na mysli tradičního českého drobného chovatele majícího maximálně 30 včelstev[4]. Dříve bylo na našich vesnicích samozřejmostí, že měl každý sedlák u svého stavení několik úlů, které obhospodařoval. Dnes je situace bohužel jiná, ale o tom pojednám až v kapitole o počtu včelařů. Umění včelařit je dar a nikdy není proces porozumění včelám a přírodě u konce. Včely jsou velice úzce závislé na přírodních podmínkách a na včelaře jsou tak kladeny nejen nároky na znalost včelstva a jeho činnosti, ale i na veškeré pochody přírody. Zkušený včelař ví, kdy kvete ta která bylina, kdy je vhodné se včelstvy kočovat k lesu za medovicí nebo za jakých podmínek bude snůška mizivá.
Všeobecně platí pravidlo, že do včel včelař zasahuje co nejméně, aby je zbytečně nerušil, když to není nutné. Nač je zneklidňovat nepotřebnými lidskými zásahy. Každý rok je pro včelaře jiný a nemůže se řídit podle běžného kalendáře a přesně daného schématu, kdy a jak do včelstva zasahovat. Potřeba jednotlivých zásahů se řídí především kalendářem fenologickým[5]. Ošetřovatel včelstev tedy musí být neustále na pozoru a sledovat přírodu a podle toho také předpovědět, jak se včely zachovají nebo v jakém stavu v dané době jsou.
Nyní jen stručně představím, jak se včelař během roku o včelstva stará a jak se včely chovají v tu kterou roční dobu. Téma je to velmi obsáhlé, ale považuji za důležité udělat si alespoň stručnou představu o dané problematice.
Chovatelský kalendář, označovaný jako včelařský rok, začíná podletím. Jeho hlavním znakem jsou žně. Snůška již není tak vysoká, včely méně plodují a vyhánějí z úlu trubce. Včely přemisťují zásoby a začínají se připravovat na zimu, plodování však ještě nesmí ustat, aby se vylíhlo dostatek mladých dlouhověkých včel a včelstvo bylo na zimu silné. Včelař musí včely dobře připravit na nadcházející zimu, aby přežily. Silná včelstva[6] jsou méně náchylná, ta slabší může včelař i spojit do jednoho celku. Pro úspěšné zazimování je nejdůležitější přítomnost matky.
V tomto období je již po hlavních snůškách[7] a ostatní kvetoucí rostliny mohou poskytnout pouze snůšku podněcovací. Období je charakteristické slíděním včel a následnými loupežemi. Úl proto nesmí zůstat dlouho otevřen a včelař musí vykonat svou práci velmi rychle. Zejména nesmí být dlouho otevřen volný přístup k plástům, medu a cukru. Slabší včelstva s oslabenou sebeobranou mohou být jinými včelami úplně vyloupena, a tak často pro včelaře ztracena.
Ihned po skončení poslední hlavní snůšky by měl včelař začít s posledním medobraním a podletní prohlídkou včelstev a včelstva připravit na zimování. Současně s posledním medobraním je také vhodné doplnit zásoby cukru nejpozději do konce srpna (Přidal, 2005d).
Za podletím dále následuje včelařský podzim a zima. Na podzim ještě rozkvétají ocúny a na polích můžeme nalézt slunečnici, hořčici či svazenku. Tyto rostliny ještě poskytnou včelám poslední pyl. Po posledním podání zásob ještě včelař zběžně zkontroluje zda jsou včelstva v pořádku, zda nebyla vyloupena atd. a podle typu úlu včelstva uteplí. Je však třeba zajistit dostatečné větrání úlu. Období podzimu až předjaří je také vhodné na tlumení varroózy, kdy včelař provádí doporučené úkony a zásahy proti šíření této nemoci.
Na zimu se včely seskupí do chumáče. Okolo matky ve středu je teplota okolo 20-30 °C a na povrchu neklesne pod 0 °C (Veselý et al., 2003). Ideální je pro včely stálá zima s tužšími mrazy, která však netrvá dlouho a během krátkého oteplení se mohou včely prolétnout a vyprázdnit své výkalové váčky. Včelař provádí kontrolu včelstev pohledem na česno[8] či poslechem a pokud zpozoruje např. projev nějakého onemocnění, provádí patřičná opatření.
Po zimě následuje období růstu – včelařského předjaří a jara. Předjaří poznáme díky rozkvětu olše lepkavé. Včely vyráží na svůj první prolet a později začnou létat pravidelně za první podněcovací snůškou. Plodování se postupně zvyšuje a včelstva sílí. V tomto období je typická výměna zimní generace včel za letní.
Včelař provádí první jarní prohlídku a zjišťuje v jakém stavu jsou jeho včelstva. Prohlídku provádí alespoň při 12 °C ve stínu a opět za co nejkratší dobu, aby se včelstvo neochladilo a nezačalo spotřebovávat více zásob, které jim musí vydržet až do květu třešní – do období růstu se stavebním pudem. Klíčová je pro včelky opět přítomnost matky, může se stát, že včelstvo přes zimu osiří (Přidal, 2005d). Včelař tedy podle potřeby včelstva spojuje či přidává matky.
Rozkvětem třešně ptačí začíná včelařské jaro. S jarní snůškou a dostatkem pylu a nektaru začínají včelstva sílit, matka intenzivně klade a u včel se dostavuje stavební pud. Včelař proto vhodně rozšiřuje plodiště, aby měla včelstva dostatek místa. Následně také vhodně vyrovnává sílu včelstev a může je přemísťovat k hospodářským kulturám.
Vůdčí rostlinou časného léta je trnovník akát. Pro včelu je to období reprodukční, pokud se ale ve včelstvu nerozvinula rojová nálada, jde o období produkční. Hlavním zásahem do včelstev je nyní nasazování medníků, speciálních nástavků (Přidal, 2005d). I přes veškerou péči včelaře se některá včelstva vyrojí a včelař by měl být na rojení připraven a roj odchytit a později usadit v čistém úle. Roje neznámého původu se musí utratit. Ne vždy je včelař rojení včel přítomen a roje potom mohou zalétnout a žít v přírodě „divoce“. Těchto včel je ale v přírodě minimum. Většina včelstev včely medonosné je u nás chována s pomocí člověka. Je známo mnoho metod a způsobů jak předejít včelímu rojení, je to však přirozený včelí pud. Přidal (2005d) uvádí, že se rozmnožování včelstev pomocí rojů u nás všeobecně omezuje a k rozmnožování se používají zootechnické metody množení včel pomocí oddělků či smetenců.
V období časného léta a plného léta vrcholí všechny činnosti včelaře týkající se produkce medu. Vůdčí rostlinou plného léta je rozkvetlá lípa malolistá. Ve včelstvech nyní převládá shromažďovací pud a včely intenzivně přinášejí nektar a medovici a zpracovávají je v med. Posledním medobraním v tomto období končí produkční období včelařského roku a celý cyklus se pomyslně uzavírá.
1.2.4 Kočování se včelstvy
Pro zlepšení ekonomiky českého včelařství je mobilní včelaření, neboli kočování se včelstvy, velmi důležité. Přísuny včelstev k zemědělským kulturám zvyšují jejich výnosy a jsou tedy důležité i pro české zemědělství. Kočovné včelařství zajišťuje včelám více pestřejší snůšky a tím pestřejší potravinovou nabídku. Taková včelstva jsou zdravější a kvalitnější a lépe připravená na zimu. Včelař má možnost získat kvalitní jednodruhové medy, které jsou cennější než medy smíšené. Je tedy patrné, že tento způsob včelaření se vyplatí včelám, včelaři i pěstiteli. Trend mobilního včelaření budu sledovat jako jeden z indikátorů udržitelnosti českého včelařství níže.
V České republice se dle Sojky (2009) kočuje především k řepce, plazivému jeteli, svazence, bobu a případně za medovicí do lesa. Po domluvě s pěstiteli mohou přisunout včelaři svá včelstva samozřejmě i k dalším entomofilním zemědělským plodinám. Kočování k akátu není u nás tak typické jako na Slovensku, pro které jsou akátové porosty charakterističtější stejně tak jako velký výsev slunečnice.
Malovčelař nemá v našich podmínkách tak vyspělou techniku pro kočování se včelstvy jako včelař profesionál[9]. Veselý et al. (2003) uvádí několik pravidel pro kočování se včelstvy. Při volbě kočovného zařízení (kočovný vůz, jednoosý přívěs atd.) je třeba brát zřetel na dostupnost dopravního prostředku pro včelaře, jeho fyzickou zdatnost, finanční zdroje a vlastnictví včelařských potřeb. Tradiční český malovčelař volí co nejméně nákladné kočovné zařízení. Kočovat se doporučuje se silnými a zdravými včelstvy s mladými matkami a za striktního dodržování veterinárních předpisů. Včely je nutné přemístit na takovou vzdálenost, aby nezaletěly do místa z původního stanoviště, protože by se tam vrátily zpět. Za nestálého počasí a na jaře je dolet včel do 1 km, ale v letních měsících 2-3 km a někdy i 5 km. Pro kočovná stanoviště se doporučuje volit místa suchá na jihovýchodním či jižním svahu, co nejméně vystavená nárazovému větru. Vzdálenost zdroje snůšky by neměla být více jak 500 m. Včely potřebují mnoho vody a pokud není na stanovišti její zdroj, je nutné se včelstvy stěhovat i napajedlo a pravidelně je zásobovat vodou.
1.2.5 Včelí pastva a opylení entomofilních zemědělských plodin
Včely v přírodě nacházejí mnoho hodnotných zdrojů potravy a všechny rostliny, které ji poskytují tvoří tzv. včelí pastvu. Patří sem jak rostliny hmyzosnubné poskytující nektar a pyl, tak rostliny větrosnubné poskytující především pyl, ale i rostliny hostící producenty medovice. Všechny tyto tři zdroje energie jsou stejně významné a zaslouží si bližší popis. Všeobecně nejlepší včelí pastvu poskytuje krajina s vysokou biodiverzitou a tedy mnoha druhy rostlin. Rozsáhlé agrocenózy nejsou pro krajinu přirozené stejně tak, jako není přirozenou formou lesa v nižších polohách smrková monokultura. V takovém lese ani včelstva nenaleznou dostatek potravy pro svůj rozvoj, a to byl les jejich původním domovem, než si je člověk začal s kmeny stromů přesouvat ke svému domovu.
1.2.5.1 Pyl, nektar a medovice
Nektar vylučuje rostlina svými nektarii a jedná se o vodný roztok mnoha organických a minerálních látek. Pro včely je významný především díky velkému obsahu cukrů. Podle Veselého et al. (2003) koncentrace cukrů v nektaru kolísá od 5% do 86% a nektar s koncentrací pod 10% včely ani nesbírají. Z cukrů je v nektaru nejvíce zastoupena sacharóza, glukóza a fruktóza. Nektarodárnost je tedy jednou z významných vlastností rostlin a má velký význam i v zemědělství, neboť zemědělské entomofilní rostliny vylučující dostatek nektaru jsou i lépe opyleny a mají lepší výnosy semen a plodů. Poté, co nektar splní svou funkci, totiž naláká včely do květu a rostlina je opylena, přestává ho většina rostlin produkovat.
Pyl je pro včelstvo zdrojem bílkovin, vitamínů, minerálních látek a řady barviv. Právě vůně karotenů včely přiměje pyl sbírat. Kartáčky noh ho sčesávají ze svého ochlupeného těla, utvoří z něj ledvinovité rousky a ty v košíčku na holeni zadních noh přinášejí do úlu. Včelstvo spotřebuje ročně až 30 kg pylu a sbírá je na rostlinách hmyzosnubných i větrosnubných. Právě sběr pylu z větrosnubných rostlin je pro včelu velmi namáhavý, protože pylové zrno má hladký povrch. Tento pyl je však pro včelstvo důležitý z důvodu časného jarního kvetení větrosnubných rostlin a tedy časného rozvoje včelstev (Veselý et al., 2003).
Když se v přírodě vyskytuje málo kvetoucích nektarodárných rostlin, hojně se vyskytuje medovice, cukernatá tekutina. Medovici však netvoří rostliny, ale drobný hmyz živící se rostlinnými asimiláty. Včely tedy získávají medovici jako látku druhotnou. Haragsim (2005) uvádí jako včelařsky nejvýznamnější producenty medovice mšice, červce a ještě mery, i když ty mají již menší význam. Nejvýznamnější rostlinou je pak smrk, který producenty medovice hostí. Nalezneme je však i na borovici, jedli, modřínu, dubu, javoru a dalších stromech. Největší produkce medovice vrcholí na přelomu června a července stejně tak jako vývoj včelstva. Včely si díky medovicové snůšce dělají v kratším čase velké zásoby a včelaři proto se včelstvy ke zdrojům snůšky kočují. Tvorba medovice je však hodně závislá na počasí, protože ochlazení a déšť znamená omezení tvorby medovice. Medovicové medy mívají tmavší barvu díky velkému obsahu rostlinných barviv.
1.2.5.2 Včelí snůška během roku
Rostliny, které poskytují včelám hlavní zdroj potravy a umožňují tak dostatečnou produkci medu, označujeme za zdroje tzv. hlavní snůšky. V průběhu sezony jsou důležité i další rostlinné druhy tvořící tzv. doplňkovou snůšku nebo tzv. snůšku podněcovací. Časnou jarní pylovou snůšku podle Přidala (2005a) poskytují především větrosnubné druhy rostlin. K raným zdrojům pylu patří např. olše lepkavá (Alnus glutinosa) či dřín obecný (Cornus mas). Jedním z nejcennějších zdrojů jsou však vrby, kterých na území České republiky roste na 200 druhů. Dále včelstva získávají pyl a medovici z listnatých větrosnubných dřevin – břízy bělokoré (Betula pendula), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), buku lesního (Fagus sylvatica) a dalších. Pyl nabízí i bylinný podrost v listnatých lesích. V průběhu dubna a května kvetou javory, z nichž nejvýznamnější jsou pro včely javor mléčný (Acer platanoides), horský – klen (Acer pseudoplatanus) a babyka (Acer campestre). Javory poskytují včelám dobrý zdroj pylu, nektaru a v červnu i medovice. Na jaře si své zdroje v krajině včely nachází také např. u trnky obecné (Prunus spinosa) nebo růže šípkové (Rosa canina). Významnou rostlinou je i divoce rostoucí smetanka lékařská (Taraxacum officinale) (Přidal, 2005a).
S rozkvětem trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia) začíná včelařské časné léto. Kvete po dobu tří týdnů na začátku června. Tento druh je vyhledáván jak včelami, tak i včelaři především jako zdroj nektaru. Akátový med nekrystalizuje a je velmi vyhledávaný. Včelaři často k „akátové“ snůšce se včelstvy kočují. Přestože je akát vnímán botaniky především jako invazivní druh ničící přirozená stanoviště druhů jiných, je včelařsky velmi významnou dřevinou. Haragsim (2004) uvádí, že u nás tvoří rozsáhlejší lesní porosty především v dolním Povltaví. Plné včelařské léto začíná kvetením lip, které poskytují včelám hlavně nektar a medovici.
Přidal (2005a) dále uvádí, že pro včely jsou nejpřístupnější prosvětlené okraje lesů, paseky a bezvětrná místa, kde je mnoho světla a tepla potřebného jak pro včely, tak pro sekreci nektaru. V těchto místech roste pro včely velmi přitažlivý ostružiník maliník (Rubus idaeus). Maliník je výbornou nektarodárnou i pylodárnou rostlinou a na mnoha lokalitách je zdrojem hlavní snůšky. Ve vyšších polohách nahrazuje včelařům snůška z maliníku snůšku z akátu. Příležitostnou podněcovací snůšku poskytují včelám luční druhy rostlin. V oblastech s intenzivní zemědělskou výrobou se však s loukami setkáme pomálu a když, tak bývají přehnojené dusíkem. U méně narušených luk je vhodné udržovat rostlinnou diverzitu jednoročním kosením. Vícenásobné kosení by již k větší diverzitě příliš neprospělo a uživilo by méně včel.
Včely nepohrdnou ani rumištními rostlinami jako je bodlák obecný (Carduus acanthoides), pcháč oset (Cirsium arvense) aj. Naopak kopřivu či lebedu včely vůbec nevyužijí (Přidal, 2005a).
Pro včely je velmi důležitá krajinná různorodost. Lesy, louky, pole, pastviny i zahrady, sady a parková zeleň pro ně mohou být zdrojem potravy. Nejraději mají xerotermní stanoviště, tedy místa suchá a prosluněná. Svědčí o tom zjištěná druhová bohatost. Ostrůvky vysoké diverzity tvoří v zemědělské krajině se silným antropogenním vlivem také okraje cest a silnic, aleje a větrolamy. U větrolamů jsou nejvíce ceněny okrajové části – ekotony (Přidal, 2005a). Právě tyto krajinné prvky pomáhají diverzifikovat jednotvárnou zemědělskou krajinu. Celkově jsou ekotony z hlediska druhové diverzity bohatší jak na druhy rostlin, tak i opylovatelů právě díky svému charakteru na styku dvou společenstev a včela je velmi ráda navštěvuje. Nyní se po obecném představení včelí pastvy během roku zaměřím na zemědělské entomofilní plodiny a ovocné kultury u nás pěstované.
1.2.5.3 Opylování zemědělských entomofilních plodin a ovocných kultur
Z hlediska zemědělského mě bude zajímat především nektarodárnost zemědělských plodin a ovocných kultur a také zda v nich včely nacházejí i zdroj pylu. Od opylení zemědělských plodin v době jejich květu může včely odlákat vydatná medovicová snůška.
Včely jsou nenahraditelnými opylovateli nejen zemědělských plodin díky florokonstantnosti, tj. věrnost jednomu druhu květů. To v praxi znamená, že včela jako jedinec létá na jeden druh rostlin tak dlouho, než se vyskytne zdroj hodnotnější (Přidal, 2005d). Pro opylení zemědělských plodin a ovocných kultur to má nedocenitelný význam. Včela nenavštěvuje nikdy více druhů rostlin současně a pokud vyhodnotí pole řepky olejky za nejlepší zdroj potravy, bude ho navštěvovat dokud jí bude přinášet dostatek pylu a nektaru. Včelstva jsou také velmi početná a dostupná téměř kdykoliv během vegetačního období. To o čmelácích a samotářských včelách říci nelze. Proto je včela medonosná nepostradatelná.
Česká republika má rozlohu 7 887 tis. ha, z čehož tvořila v roce 2007[10] 4 249 tis. ha půda zemědělská. Největší plochu zemědělské půdy v roce 2007 zaujímala orná půda s 3 032 tis. ha (ČSÚa). Další složky zemědělské půdy ukazuje Graf č.1.
Graf č.1: Struktura zemědělské půdy v roce 2007 (%) Zdroj: ČSÚc
Osevní plochu orné půdy v roce 2007 tvořilo 2 587 tis. ha a znázorňuje ji Graf č.2. Z toho se na 1 561 tis. ha, což představuje přibližně 60% osevní plochy, pěstovaly obiloviny. Obiloviny jsou rostliny anemofilní, a nepotřebují tedy opylovat včelami. Na 32 tis. ha se pěstovaly hlavně vegetativně rozmnožované brambory a na 54 tis. ha cukrovka technická, která je také anemofilní a při jejím pěstování není nutné opylení hmyzem. Tyto zemědělské plodiny opylovatele nepotřebují a z uvedených hodnot je patrné, že anemofilní zemědělské plodiny tvořily v roce 2007 více než 65 % osevní plochy v ČR. Tento poměr je téměř konstantní a bylo tomu tak i v minulých letech. Zbylé plodiny pěstované na semeno či pro jejich plody jsou většinou entomofilní a včela medonosná je jejich výsadním opylovatelem až na pár výjimek (ČSÚb).
Graf č.2: Struktura zemědělských plodin na osevních plochách v ČR v roce 2007 (%) Zdroj: ČSÚd
V ČR je poměrně velká hustota zavčelení, asi 6 včelstev/km2, a včela tedy dolétne všude. U nás se nemůže stát, že by bez přísunu včelstev vůbec nebylo nasazeno semeno. Přesto však i u nás vzrůstá po přísunu včelstev množství vyprodukovaného semene či plodů o 10-40 % v závislosti na pěstované odrůdě a průběhu počasí. Obecně se v našich podmínkách doporučuje přisunovat 3-5 včelstev na 1 ha entomofilní plodiny a k plodinám hůře opylitelným až 10 i více včelstev (Přidal, 2005d). Počet včelstev potřebných pro opylení 1 ha plodiny se také mění s nadmořskou výškou. S větší nadmořskou výškou stoupá i počet přisunutých včelstev.
Veselý et al. (2003) uvádí, že pokud je plocha kvetoucí plodiny 10-20 ha, má nálet z trvalých stanovišť hodnotu v průměru 1,5-2,5 včelstev/ha. U plodin s plochou přesahující 100 ha je však nálet z trvalých stanovišť zanedbatelný a k opylení je nutné včelstva přisunout. Brzy na jaře a za chladného počasí se počítá s maximálním doletem včel 50-200 m a včelstva se přisunují ve skupinách po 2-3 včelstvech rovnoměrně po celé ploše kultury.
Nyní uvedu nejvýznamnější zemědělské plodiny a ovocné kultury, které potřebují opylení včelou medonosnou a zároveň jsou pro ni dobrým zdrojem pylu a nektaru. Pro šlechtitele těchto rostlin všeobecně platí, že pokud šlechtěním dosáhnou i větší nektarodárnosti a pylodárnosti rostlin, včely bude více lákat návštěva jejich květu a výnosy semen a plodů budou větší.
Hlavním zdrojem včelí snůšky je brukev řepka olejka (Brassica napus subsp. napus ) kvetoucí od druhé poloviny dubna do začátku června. Je vynikajícím zdrojem pylu i nektaru a v naší republice je hlavním zdrojem jarních medů. Přidal (2005d) doporučuje přísun 3-4 včelstev/ha. Přísun včelstev se vyplatí jak včelaři, tak pěstiteli. Výměra osevních ploch řepky olejky má v posledních letech zvyšující se tendenci. Zásluhu na tom mají především dotace z Evropské unie (EU) na podporu pěstování rostlin na energetické zpracování. Mezi další významné olejniny patří např. hořčice bílá (Sinapis alba) a slunečnice roční (Helianthus annuus). Slunečnice poskytuje včelám pyl i nektar a je pro ně velmi lákavá. Zajímavostí je, že slunečnice patří mezi pozdně kvetoucí rostliny, kvete od pol. července do pol. září, a včely bývají v době jejího květu velmi unavené a to spolu s pryskyřičnatými látkami květů podle Přidala (2005d) způsobuje tzv. černání včel. K 1 ha stačí přisunout 1-2 včelstva, Haragsim (2008) však doporučuje přísun 4-6 včelstev.
Z obilovin se u nás pěstuje jediná entomofilní a medonosná rostlina, a to pohanka střelovitá (Fagopyrum esculentum Moesch.). Má vysokou nektarodárnost a díky specifickému rozkvětu včely navštěvují její květy jen v dopoledních hodinách. Doporučuje se přisunovat 3-4 včelstva/ha. Podobný přísun včelstev je doporučován i u čekanky obecné (Cichorium intybus) patřící již k okopaninám. Kvete od července do října a patří k výborným nektarodárným a pylodárným rostlinám (Přidal, 2005d).
Další včelařsky významnou skupinu tvoří pícniny. Velké množství pylu i nektaru poskytuje svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia), krmná a nenáročná rostlina. Vikev setá (Vicia sativa) poskytuje včelám bohatě nektar i kvalitní pyl a pokud ji napadnou mšice, mohou včely sbírat i medovici. Většina druhů vikví kvete od května do července a nemají zvláštní nároky na půdu (Haragsim, 2008).
Opylování některých zemědělských plodin je komplikovanější než u jiných. Do této skupiny patří především vojtěška setá (Medicago sativa) a jetel luční (Trifolium pratense). Vojtěška má tzv. pružinový mechanismus květu[11]. Pokud má být květ opylen pylem jiné rostliny, musí ho opylovatel nejprve otevřít a celý proces je pro včelu bolestivý, protože se při tom udeří do citlivého místa hlavy. Přidal (2005a) uvádí, že včela vojtěšku navštěvuje i nadále, nektar však vysává sosákem snadnější cestou a květ tak neopylí. Pokud je pozemek s vojtěškou dostatečně zavčelen (10-12 včelstev/ha), je vykonáno dostatek efektivní práce i když včela otevře pouze 1-2% z celkového počtu navštívených květů. K opylování vojtěšky je více přizpůsobena samotářská včela šedosrstka tolicová.
Problematickým druhem je tedy i jetel luční s klapkovým mechanismem květu[12] a velmi dlouhými květními trubkami. Přidal (2005a) uvádí, že velkou výhodu při jeho opylení mají čmeláci rodu Megabombus (např. č.zahradní, č.lesní a č.polní) s velmi dlouhým sosákem, ale i včela medonosná vykoná mnoho efektivní práce v květech jetele lučního a někdy i mnohem více než čmeláci. Některé druhy čmeláků totiž vykonávají negativní práci tím, že pašují nektar skrze nakousnuté otvory u báze trubek zvenčí a tím usnadňují získání nektaru i pro další opylovatele. Včela medonosná sama od sebe nektar nikdy nepašuje a na květu pracuje vždy efektivně bez ohledu na to, zda dosáhne na nektar či nikoliv. Opět je důležité dostatečné zavčelení pozemku alespoň 6-8 včelstvy.
Jetel plazivý (Triforium repens) má již květní trubky krátké a je opylován snadněji než jetel luční. Přidal (2005d) však upozorňuje na skutečnost, kdy se šlechtěním na produkci zelené hmoty snižuje nektarodárnost jetele a ten přestává být pro včely atraktivní. Další rostlinou patřící mezi jeteloviny s klapkovým systémem květu je komonice bílá (Melilotus alba), vysoce naktarodárná a pylodárná rostlina. Kvete od konce května do konce srpna a používá se jako meliorační rostlina.
Zahradnické kultury jsou kromě ořešáku, moruše a rakytníku entomofilní a potřebují opylování hmyzem. Je velmi důležité rozlišit ovocné druhy rostlin na druhy cizosprašné a samosprašné. Samosprašné druhy jsou opyleny pylem vlastním, ale cizosprašné druhy potřebují jiného opylovače stejného nebo velmi podobného druhu. Opylování samosprašných odrůd je jednodušší a není tak náročné na přísun včelstev. Patří mezi ně meruňky, broskvoně, některé druhy višní a slivoní, rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, borůvky a jahody. Druhy cizosprašné mají větší nároky na opylení a velmi záleží na délce opylovacího období, která je ovlivněna počasím a překryvem kvetení vzájemně se opylujících odrůd. Za nepříznivých klimatických podmínek pomohou opylovat tyto druhy pouze včelstva zdravá a silná, přisunutá co nejblíže k ovocné kultuře. Délka opylovacího období samozřejmě významně ovlivňuje výnosy. Příklady výnosů ovocných druhů v závislosti na opylování včelami ukazuje Tabulka č.1. Mezi cizosprašné odrůdy patří jabloně, hrušně, většina odrůd třešní, některé druhy višní a slivoní (Přidal, 2005d).
Ovocný druh |
Zvýšení výnosu o |
|
Jabloň |
90,0 % |
|
Hrušeň |
92,0 % |
|
Třešeň |
98,5 % |
|
Višně - samosprašné odrůdy - cizosprašné odrůdy |
58,3 % 96,4 % |
|
Slivoně - samosprašné odrůdy - cizosprašné odrůdy |
42,9 % 95,0 % |
|
Angrešt |
73,3 % |
Tab.č.1: Zvýšení výnosů plodů ovocných dřevin v závislosti na opylovací činnosti včel Zdroj: Přidal (2005 d)
U jabloní počet přisunutých včelstev závisí na druhu odrůdy. Většinou postačí 1-2 včelstva/ha, ale u náročných odrůd i 7 včeltev/ha. Květy hrušní mají méně nektaru, než květy jabloní a je třeba tedy větší zavčelení 5-6 včelstvy/ha a u smíšených sadů ještě více. Třešňové kultury zavčelujeme podle Přidala (2005d) 3-4 včelstvy/ha a višňové v závislosti na samosprašnosti či cizosprašnosti druhu 1 až 4 včelstvy/ha. Slivoně jsou na tom velmi podobně. Meruňky kvetou velmi časně z jara (před olistěním v dubnu) a včelstva ještě nebývají tak silná. Je proto nutné sad zavčelit až 4 včelstvy/ha a vhodně rozmístit úly. Pro dobré opylení broskvoní stačí 1-2 včelstva na hektar výsadby a 2 až 3 včelstva na hektar nám zabezpečí dobré opylení a krásné plody u angreštu, malin, ostružin, borůvek a jahod.
Další entomofilní skupinu zemědělských plodin tvoří zelenina, která však není pěstována v takovém rozsahu, aby byla hlavním zdrojem včelí snůšky. V roce 2007 byla u nás pěstována asi na 10 tis.ha (ČSÚe).
1.2.6 Nemoci včel
Mor včelího plodu, jak napovídá název, napadá larvy včel. Je to onemocnění u nás ne tak časté, ale pokud se vyskytne je velmi obtížné se ho zbavit. Mor plodu je bakterióza a způsobuje ho mikrob Paenibacillus larvae larvae. Pokud se nemoc vyskytne či na ni má včelař podezření, musí to neprodleně hlásit veterinární správě. Státní veterinární správa ČR v současné době využívá internetový systém pro monitoring nákazové situace tohoto onemocnění, který nyní [k 15.3 2009] uvádí dostupná data z prosince 2008. Dle těchto údajů je jedno nové ohnisko nemoci v okrese Cheb, 2 zdolaná ohniska v okrese Brno-venkov, ale bohužel stále 7 aktivních ohnisek v okresech Břeclav, Cheb, Pardubice a Znojmo (SVSCR). Nemoc tedy není u nás rozšířená plošně. Časopis Moderní včelař upozorňuje na nedostatečnost celého systému. Včelaři potřebují detailnější zprávy o ohniskách nákazy až na úroveň obcí a důležitou službou pro včelaře by měla být též archivace dat s možností přehledu historie onemocnění v daném regionu i několik let nazpět (Klíma, 2008). Na internetových stránkách Státní veterinární správy však ještě tyto přesnější informace nejsou.
Nemoc probíhá následujícím způsobem. Larva se nakazí sporami původce spolu s potravou. V žaludku larev spory do 24 hodin vyklíčí a rychle se rozmnožují. Larvy hynou na celkovou sepsi. Přidal (2005b) upozorňuje na snahu včel odstranit z buněk uhynulé larvy a při tom se sami infikují a přenášejí nemoc dál. Spory P. larvae se zachycují i na tělech včel a spolu se zalétlými včelami či při loupeži se nákaza šíří do dalších včelstev. Mor může rozšiřovat i parazit Varroa destructor a sám včelař při práci ve včelstvech – nářadím, mezistěnami z infikovaného vosku, medocukrovým těstem a pod. Klinické příznaky by měl každý včelař poznat a jak postupovat v daném případě může poradit včelaři odborná literatura, organizace, ve které je organizován, či internet. Následnou diagnostiku moru včelího plodu provádí kvalifikovaný pracovník s pomocí laboratorních vyšetření.
Pokud je mor plodu prokázán, provede příslušná veterinární správa opatření dle platných veterinárních předpisů, jako je např. vymezení ohniska a 5 km ochranného pásma a zákaz přesunu včelstev. Napadená včelstva se v ČR utrácí. Hlavním důvodem tohoto postupu je fakt, že antibiotika pouze odstraňují příznaky onemocnění, ale po jejich vysazení se nemoc opět vrací. Samotný problém se tedy s jejich pomocí nevyřeší a navíc zůstávají jejich rezidua i ve včelích produktech. Spálit je nutné vše, co přišlo do styku s nakaženým včelstvem, i úly, neboť spóry původce v něm nadále zůstávají. Provádí se dezinfekce všech nespalitelných předmětů včetně asanace plochy před včelínem. Celou oblast výskytu moru je nutné sledovat po dobu jednoho roku (Přidal, 2005b).
Čermák (2009) hovoří o účinné obraně proti infekčním nemocem plodu, a to o čistícím pudu včel. Předpokládá se, že dobrý čistící pud je dobrou prevencí proti rozvinutí moru plodu i v případě, že se do včelstva již dostaly zárodky původce. Výzkum prováděli američtí výzkumníci s umělou infekcí včelstev. Skupina prošlechtěných včel s dobrým čistícím pudem bojovala se zárodky s větším úspěchem než včely neselektované na čistící pud. Dobrý čistící pud znamená, že včely odstraní z buňky uhynulou předkuklu brzy po zavíčkování larvy, dříve než se vytvoří spory bakterie. Nemoc se tak dále nešíří a množství zárodků se ve včelstvu snižuje. Možnosti jak se více bránit moru včelího plodu tedy jsou a pomoci zde může např. šlechtění včelstev.
Varroóza je taktéž nebezpečné (invazní) onemocnění včelstev. Jedná se o parazitální nemoc včelího plodu i dospělých včel vyvolanou roztočem Varroa destructor (kleštík včelí). Jak mne upozornil dr. Přidal (2009), správná etymologie je varroóza z lat. Varroosis apium, kde je latinská koncovka -osis a správně česky -óza, nikoliv -asis a tedy česky -áza. U nás je již slovo varroáza zažité, ale považuji za vhodné jej uvádět správně, a proto budu používat slovo varroóza.
Varroa destructor je velmi agresivní druh patazita a byl popsán až v roce 2000. Do té doby byl zaměňován s druhem Varroa jacobsoni. Nemoc se k nám dostala z východní Asie. Včela východní byla na kleštíka více adaptovaná než včela medonosná a dokázala jeho výskyt omezovat. Včela medonosná naopak poskytuje roztoči větší možnosti působení, není na jeho výskyt přizpůsobena a nedokáže se mu tak ubránit. Kleštík se postupně dostal přes Čínu a Sovětský svaz do východní Evropy a postupně dále. Dnes je obávaným parazitem všech evropských plemen včel na celém světě kromě Austrálie. V České republice byl poprvé zjištěn v roce 1981, ale zavlečen sem byl již v roce 1978 převozem napadených včelstev ze Slovenska (Přidal, 2005b).
Parazit se živí hemolymfou včelí larvy tak, že se jedinec posléze rodí deformovaný. Kleštík včelí se navíc množí nejprve pomalu, že si toho včelař nemusí všimnout, ale později velmi rychle a může být již pozdě. V závislosti na fázi svého životního cyklu roztoč napadá buď dospělce nebo larvy a to tak, že se přes sezónu vyskytuje asi 15% roztočů na dospělých včelách a 85% na včelím plodu. Přidal dále upozorňuje na fakt, že až 10x více je napadán trubčí než dělničí plod a příčiny se studují. Varroóza se šíří přirozeně mezi včelstvy zalétáváním včel, loupeží, rojením a může postupovat ročně o 5-10 km. Může se šířit i pomocí plástů a úlů, protože na plástech s plodem přežívají samičky roztoče až 40 dnů. Roztoč je velmi citlivý na teplotu a vzdušnou vlhkost. Čím je vyšší teplota a vlhkost, tím déle roztoč přežívá. U nás platí to, že na mrtvých včelách či na starých plástech nepřežije kleštík více jak 4 dny (Přidal, 2005b).
Průběh nemoci je zpočátku nenápadný, ale následně je invaze roztoče neúprosná. Největší invaze probíhá v podletí a pokud je skutečně silná, následuje ztráta včelstva přes zimu. Každá neléčená varroóza znamená úhyn včelstva do tří let od napadení. Kritická je pro včelstvo přítomnost 2 500 roztočů. Varoózu lze diagnostikovat na základě nálezu samiček roztoče na dně úlu, vyšetřením dospělých včel na přítomnost roztočů a dalšími způsoby. Nemoc lze však na počátku identifikovat nesnadno. Metoda účinného boje proti varroóze se v Čechách vyvíjela postupně. Nejprve byla včelstva likvidována a nyní jsou léčena a to platí i preventivně. Boj proti roztoči je rozložen v současné době do celého včelařského roku a prostředků má včelař několik a především vše musí opět, podobně jako u moru plodu, nahlásit veterinární správě. Tam se včelař dále dozví jak postupovat a léčebné metody dále provádějí vyškolení pracovníci ČSV. Nařízená opatření platí zákonně pro všechny včelaře bez rozdílu, tedy i pro nečleny ČSV.
Musím zde podotknout, že Česká republika bojuje s varroózou poměrně úspěšně a Výzkumný ústav včelařský v Dole vyvíjí účinné léky. Nikdo však nedokáže zabránit styku našich léčených a zdravých včelstev se včelstvy neléčenými či léčenými jinak. Schengenský prostor sice dovoluje občanům EU volně cestovat po Evropě, ale nedovoluje dovážet/vyvážet včely na/z našeho území, neboť se jedná ze zákona o hospodářské zvíře. I přes tento zákaz se však v hraničním pásmu dostávají včely do styku i se včelstvy jiných států, a tak se samozřejmě vystavují nebezpečí nákazy a šíření nemocí. Tomu však nelze bohužel zabránit. Stejně tak jako nelze zabránit tomu, že špatným léčením varroózy v jiných státech Evropy může dojít ke vzniku resistentních kmenů roztočů. Ne všude je odborná pomoc a boj proti varroóze na tak vysoké úrovni jako v ČR. S varroózou lze bojovat i alternativně např. opět využitím čistícího pudu včel a dalšími metodami.
V současné době mají čeští včelaři k dispozici unikátní projekt Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ (PSNV-CZ)[13], a to tzv Varroamonitoring systém. Jde o internetovou aplikaci pro sledování vývoje spadu roztoče V.destructor na území České republiky. Včelař může na internetu sledovat mapu celé ČR s barevnými body, pozorovanými stanicemi, a je tak rychle informován o situaci spadu roztoče. Díky tomuto projektu lze předejít velkým úhynům včelstev v důsledku této nemoci.
Nejdůležitější pro včelstva je tedy mít pozorného včelaře. Jedině předcházením nemocem a včasnou diagnostikou lze včelám pomoci a zabránit šíření nemocí. Je to velmi obtížné včely nezanedbat, ale je třeba se o to alespoň snažit. I když situace v konečné fázi nedopadne dobře, včelař by měl s čistým svědomím říci, že udělal pro včely maximum.
1.2.7 Včelí produkty
Včelí produkty, získávané včelaři od včely medonosné, jsou skutečnými poklady. Jsou včelaři odměnou za jeho píli a starost o včelstva. V současné době jsou dle Přidala (2003) včelám odebírány tyto produkty: med, vosk, mateří kašička, jed, propolis a rouskovaný pyl. V některých koutech světa jsou včelám odebírány např. i trubčí larvy a kukly sloužící buď jako potravina nebo suroviny na výrobu léků proti stárnutí.
Včelí produkty jsou také významným faktorem, který má vliv na ekonomiku českého včelařství. Díky prodeji včelích produktů se totiž zvyšuje rentabilita včelaření. Následující odstavce pojednají o jednotlivých produktech a jejich přínosech pro zdraví člověka, ale především o jejich schopnosti zlepšit ekonomickou stránku včelaření. Pokud by totiž mělo být včelaření pro včelaře dlouhodobě ztrátové, jistě by s touto činností přestal.
Nejvýsadnější postavení má mezi všemi produkty med, který je včelstvům odebírán už odedávna, a proto mu zde věnuji větší pozornost. Jedná se o: „...sladkou hmotu vytvářenou včelami z nektaru nebo medovice, které včely sbírají, přetvářejí pomocí výměšků hltanových žláz a zralý uskladňují v plástech.“ (Veselý et al., 2003: 230). Vznik medu je nesmírně složitý proces, na kterém se podílí celé včelstvo a samozřejmě rostliny. Přidal (2003) uvádí, že včelstvo díky vysokému počtu dělnic může nasbírat za den 1 až 2 kg nektaru či medovice, při vysoké snůšce až 10 kg a rychle je zpracovat v med. Běžně včelař vytáčí medy smíšené, ale pokud se včelstvy kočuje např. k vydatné snůšce řepky, maliníku, jetele či medovice, získává medy jednodruhové, jejichž cena je vyšší. Včelaři dále rozlišují medy tmavé, které jsou z medovice, a světlé - květové.
Med se skládá především z cukrů a dále z vody, minerálních látek, vitaminů, barviv a dalších prospěšných látek. Je to lehce stravitelná a energeticky hodnotná potravina. Přírodní cukry se velmi rychle vstřebávají a med je proto velmi vhodný pokud se nacházíme ve stresové situaci, těžce pracujeme či provozujeme náročné sporty. Z vlastní zkušenosti doporučuji každé ráno začít konzumací lžičky medu a celý organismus se povzbudí a „nastartuje“.
Běžně se uvádí, že konzumace medu v České republice není nijak velká, a to 0,5 kg na osobu. Předseda ČSV Luděk Sojka (2009) však poukazuje na nesprávnost provedených měření a na velmi nepřesná čísla. Když si med zakoupíme u známého včelaře či ho dostaneme, nikdo takový obchod a spotřebu daného medu neeviduje. Je proto jasné, že uvedený údaj je zkreslující, a podobně jako předseda ČSV se domnívám, že spotřeba medu je u nás větší, než se uvádí. Pro lepší ekonomiku českého včelařství je samozřejmě velmi důležité, aby spotřeba medu nadále stoupala a včelař mohl své produkty dobře prodávat. S českou spotřebou medu souvisí také otázka původu spotřebovaného medu. Po odhalení dovozu falšovaných medů[14] do ČR stoupla mnohonásobně poptávka po medu domácím, českém, nejlépe přímo od včelaře. Jak dodává Sojka (2009), kvalita českého medu je vysoká, protože se v něm nenacházejí rezidua antibiotik, která se v ČR nepoužívají. Na český med jsou kladeny vysoké požadavky kvality a je tedy jistou volbou, pokud si chceme koupit med zdraví prospěšný.
Situační a výhledová zpráva Včely uvádí jako největšího světového vývozce medu v roce 2005 Argentinu a mezi dalšími Čínu a Indii. K největším dovozcům patří země Evropské unie, jako je Německo a Spojené království, a dále země Severní Ameriky. Do České republiky bylo podle zprávy přivezeno v roce 2006 2 392 tun přírodního medu a vyvezeno bylo 3 338 tun. Zpráva dále uvádí hodnoty produkce medu. Ačkoliv počet včelstev velmi kolísá a spíše se snižuje, produkce medu se zvyšuje. Tuto skutečnost však vnímám jako dočasnou díky teplejším klimatickým podmínkám a také na tom má jistě svůj podíl zvyšující se počet profesionálních včelařů, kteří chtějí od včelstev vytěžit maximum, protože je to jejich živnost. V posledních letech a zvláště při velkém úhynu včelstev v zimě 07/08 však klesá s počtem včelstev i produkce medu. Produkce medu jako faktor, který by mohl vypovídat o udržitelnosti českého včelařství, mě příliš nepřesvědčil právě z důvodu možného většího zkreslení.
Dalším významným včelím produktem je včelí vosk, který je metabolickým produktem včely, tvořícím se ve voskotvorné žláze. Z vosku včelstvo staví plásty, ve kterých uchovává zásoby a svůj plod. Vosk není člověkem běžně konzumován ani mu však neuškodí. Podle Přidala (2003) je vosk látkou inertní, což znamená, že projde zažívacím traktem bez jeho sebemenšího poškození. Používá se např. na potahování tablet, impregnaci a leštění dřeva a kožené obuvi, výrobu svíček, v kosmetickém průmyslu atd. Včelí vosk je po medu dalším významným obchodním artiklem. Situační a výhledová zpráva Včely uvádí, že vývoz vosku v roce 2006 z ČR činil 0,2 tuny a dovoz do ČR činil 4 tuny.
Propolis je pryskyřičnatá látka příjemné aromatické vůně. Jak dále rozvádí Veselý et al. (2003), jedná se o přírodní včelí tmel, který včely získávají sběrem pryskyřičnatých látek z rostlin, jako je bříza, olše, topol, jilm, jehličnany a jírovec maďal. Včely ho používají především k zatmelení otvorů a trhlinek v úle, k vystužení buněk plástů aj. Jeho významná vlastnost je termoizolace a zabraňuje také pomnožení mikroorganismů v úlu. Pro člověka má velký lékařský význam především pro své antimikrobiální vlastnosti ve formě mastí či roztoků. V současnosti se jedná o velmi poptávaný produkt právě pro své léčivé vlastnosti. Množství propolisu, které může včelař získat od včelstva kolísá od několika gramů po 100 g a více. Přidal (2003) poukazuje na možnost kontaminace propolisu rezidui z léčiv, a proto musí být po léčení včelstev všechen propolis odstraněn.
Krmnou šťávu, kterou produkují hltanové žlázy včel dělnic, nazýváme mateří kašička. Je jí krmena matka před i po vylíhnutí a larvy dělnic pouze do třetího dne, aby se pohlavně zcela nevyvinuly jako matka. Kašička obsahuje nejvíce vody, dále cukry, bílkoviny, tuky a minerální látky. Její součástí je také velké množství enzymů a aminokyselin (Veselý et al, 2003). Z lékařského hlediska jde opět o velmi žádaný a neustále zkoumaný včelí produkt. Přidal (2003) uvádí, že se nejvíce konzumuje v Japonsku, a dále několik jejích účinků. Má antimikrobiální a antivirální účinky, je nápomocná při snižování hladiny cholesterolu, regeneraci tkání aj. Odběr mateří kašičky se však dotýká více profesionálního včelaře či jiného specializovaného pracoviště, nežli malovčelaře, kvůli složitějšímu způsobu jejího získání.
Přínos pylu pro včelstva je již popsán výše v kapitole o včelí pastvě a opylování. I pyl je však možné od včelstva získat speciálním postupem. Účinky pylu na lidský organismus jsou podle Přidala (2003) vitalizující, a podobně jako jiné včelí produkty, antimikrobiální. Při jeho užívání je však třeba dbát na jeho alergenní účinky.
Posledním produktem je včelí jed, sekret jedové žlázy samic včely medonosné. Účinky jedu jsou neustále diskutovaným tématem a jeho použití je vázáno na lékařský dohled. Člověk by si při jeho cíleném použití mohl ublížit, protože je toxický. Větší množství žihadel, jedu, může znamenat i větší alergickou reakci a může ovlivnit dýchání a nervový systém. Známé je jeho užití při revmatismu. Přidal (2003) uvádí, že o včelí jed postupně stoupá zájem v zahraničí a včelař si tak může vylepšit své příjmy.
Na závěr snad jen zbývá říci, že ze včelích produktů lze chemicky určit stupeň znečištění prostředí a včely jsou tedy bioindikátory, o čemž jsem se zmínila již při významu chovu včely medonosné. Všeobecně lze říci, že med je neobyčejně čistým produktem a případné škodliviny jsou zachyceny spíše v tělech včel. Může se v něm však projevit zvýšené používání pesticidů, o kterých ještě pojednám v závěru práce, a samozřejmě rezidua léčiv.
1.3 Alternativní opylovatelé
Do nadčeledi Apoidea řadíme mnoho dalších významných opylovatelů. Jsou jimi především čmeláci a včely samotářky. Jak moc se podílejí na opylování zemědělských plodin a mohou se svou aktivitou vyrovnat včele medonosné? V obou případech se jedná o opylovatele nežijící v trvalém společenství, a tak není jejich chov jednoduchý. Jsou významní především svým specifickým přizpůsobením určitým rostlinám, nahradit však včelu medonosnou nedokážou.
V Čechách bylo doposud zjištěno 28 druhů čmeláků. Díky svému zavalitému tělu a ochlupení snášejí velmi dobře chlad, ale v naší zemi nejsou tak nepříznivé podmínky a čmeláci žijí ve všech typech biotopů. Mladé matky se schovají na zimu do úkrytu, aby ho mohly na jaře opustit, hledat potravu a založit svou vlastní kolonii. Některé druhy čmeláků hnízdí v zemi, jiné na místech bez pevného krytu a zbylé druhy hnízdí libovolně. Kolonie čmeláků mohou čítat od několika desítek až po 500 jedinců. Z hlediska přizpůsobení čmeláků na opylení rostlin rozlišujeme čmeláky s velmi dlouhým, dlouhým, středně dlouhým a krátkým sosákem. Čmeláci se délkou sosáku přizpůsobili existujícím potravním zdrojům (Přidal, 2005a).
Čmeláci jsou díky své snášenlivosti chladu a nepříznivých podmínek významní opylovatelé v horských oblastech, kam již včela medonosná nelétá. Díky svému vyvinutému sosáku opylují velmi dobře rostliny s dlouhými květními trubkami, jako je jetel luční. Veselý et al. (2003) uvádí, že si čmeláci velmi dobře zvykají i na omezený prostor a jsou proto vhodnými opylovateli ve sklenících a izolátorech. Odborníci se již řadu let snaží nalézt vhodný způsob chovu čmeláků. Dosavadní propracované metody jejich chovu se různí.
Čmeláci tedy mohou být významným opylovatelem určitých druhů rostlin nebo vysokohorských oblastí, pro včelu medonosnou však konkurenci nepředstavují a v opačném případě nedostatku včelstev by ji ani nedokázali nahradit.
V našich podmínkách jsou dalším alternativním opylovatelem včely samotářky. Přidal (2005a) hovoří o neuvěřitelném počtu 620 druhů samotářských včel u nás a na Slovensku, přičemž na jižním Slovensku jich žije více díky teplejšímu klimatu. Když tento počet porovnám s 28 druhy u nás žijících čmeláků, jde o opravdu obdivuhodné číslo.
Včely samotářky se vyskytují v dokonalých pohlavních formách – samičky a samečci. Většina jich má jen jednu generaci do roka, ale některé druhy mají za rok i dvě generace.
Oplozená samička sama vyhledá místo ke hnízdění, postaví buňky a zásobuje potravou. Uhyne však často dříve než se vylíhnou dospělé včely. Pokud se vylíhnou ještě do konce roku, jde právě o druhou generaci, jinak v buňkách přezimují a vylétají na jaře příštího roku. Jiné druhy zimují jako larvy a v dalším roce se kuklí (Veselý et al., 2003).
Samotářky hnízdí v dutinách nebo v zemi. Přidal (2005a) uvádí, že druhy hnízdící v dutinách jsou méně početné a patří k nim čalounicovití či pelenoskovití. Dutinomilné druhy se zabydlují hlavně v ulitách uhynulých měkkýšů. Hnízdění samotářek se velmi různí.
K opylování jsou samotářské včely používány především k speciálním plodinám jako je vojtěška, na kterou není včela medonosná přizpůsobena. Problém však nastává s jejich hnízděním a nepříliš velkou početností. Jen druhy hnízdící blízko u sebe mohou efektivně danou monokulturu opylovat.
Prvním významným druhem řízeně chovaným je čalounice mateřídoušková. Samičky rády sídlí v těsném sousedství a jsou navzájem snášenlivé. Také zůstávají věrné místu, kde se vylíhly a výborně se tak hodí pro usměrněný chov. Jejich chov je však u nás příliš nákladný a byl tedy ukončen a nahrazen chovem šedosrstky tolicové. Vývojový cyklus této nohosběrné[15] včely hnízdící v zemi je přímo sladěn s růstovými fázemi vojtěšky. Šedosrstka je ideálním opylovatelem vojtěšky a její výskyt se navyšuje pomocí speciální agrotechniky. U nás se takto podpruje chov šedosrstky na jižní Moravě (Přidal, 2005a)
1.4 Legislativa chovu včel a státní podpora
1.4.1 Současný stav legislativy
V současné době nemá české včelařství vlastní zákon. Názory odborníků na tuto problematiku se různí. Jedni jsou zastánci existence jednoho jediného zákona o včelařství, zatímco druzí, i samotný Český svaz včelařů, jsou zastánci současného stavu „rozdrobené“ legislativy. ČSV při výkladu a zprostředkování včelařské legislativy včelařům hraje významnou roli a podle slov jeho předsedy Luďka Sojky (2009) zastává názor, že české včelařství vlastní zákon nepotřebuje. Mohlo by být více svázáno povinnostmi danými zákonem než je nyní. Samostatný zákon o včelařství, podobně jako zákon o myslivosti, by však shrnul všechnu rozdrobenou legislativu a mohl by tak působit jasně a přehledně. Nebylo by pak příliš prostoru pro jeho výklad a všechny subjekty by měly pevný základ, z kterého lze vycházet. Oba názory na včelařskou legislativu mají své pro a proti.
Ze zákonů, které se dotýkají včelařství v ČR, uvedu především zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, zákon č.166/1999 Sb., o veterinární péči, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat – včela medonosná je u nás považována za hospodářské zvíře, zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368 Sb., o správních poplatcích. Kromě několika dalších zákonů se včelařství dotýká i mnoho vyhlášek, z nichž uvedu např. vyhlášku č.327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin.
1.4.2 Dotace
Pomoc českému včelařství proudí především díky dotacím. Dotace je forma finanční podpory, která je poskytována za přesně specifikovaných podmínek na přesně specifikovaný účel a je jedním z ekonomických nástrojů státní či evropské politiky (upraveno dle serveru certifikace-iso.cz). Na tomto místě chci nabídnout zamyšlení nad funkcí dotací a jejich smyslem. Faktem je, že právě dotace pomohly našemu včelařství vzpamatovat se z varroózy, která postihla naše včelstva na přelomu let 2007/2008 a podařilo se polovinu uhynulých včelstev nahradit v dalším roce. Pomáhají i v jiných oblastech, které jsou patrné z následujícího pojednání o podpoře z EU a českého rozpočtu. Může na tom být snad něco špatného, že je taková pomoc k dispozici?
Dotace však mají i své stinné stránky. Měly by především zůstat prostředkem pomoci a ne se stát cílem, jak se dnes často děje. Zdravé české včelařství vidím především v lidech, kteří budou tuto činnost vykonávat s láskou a vědomím, že se jim jejich úsilí vrátí buď v podobě včelích produktů, opylených okolních rostlin a bohatší úrody či pocitem své vlastní užitečnosti a dobře vykonané práce. Včelařství v sobě skrývá rozměr ekologický (opylení rostlin aj.), sociální (smysluplná práce či koníček aj.) i ekonomický a právě ekonomická stránka může být dotacemi podpořena, ale pouze s čistým úmyslem. Slabým místem dotací může být také jejich účelnost. Proto musí kontrolní orgán důsledně dbát na to, aby dotace šla na opravdu potřebnou věc a peníze byly vynaloženy účelně a hospodárně. To znamená, aby po svém investování přinášely českému včelařství dlouhodobý užitek.
Zajímavým dodatkem mohou ještě být náklady na chov včel. Ty se však velmi obtížně stanovují. Podle předsedy ČSV Luďka Sojky (2009) lze u jednotlivce zjistit, zda byl v kladných či záporných číslech na základě kvality úlu, kvality včelstva a kvality práce včelaře včetně ošetřování a léčení. Dále záleží na vstupech, např. na počtu nových rámků a mezistěn vložených do včelstva. Včelař mající roční výnos ze včelstva 40 kg medu, což je optimální množství pro úspěšného včelaře, a tento med zobchoduje po 110,-Kč/kg, musí být podle předsedy ČSV při jakémkoliv počtu včelstev v kladných výsledných číslech. Na druhé straně máme i chovatele včel, který má roční výnos ze včelstva 5 kg medu a tam již může nastat ztrátovost. Do celkových nákladů je potřeba započítat také cukr na zimní spotřebu krmení. Sojka (2009) poukazuje na to, že cena cukru se dnes pohybuje kolem 20 Kč/kg a do včelstva se musí dát 15 – 18 kg cukru na zimní spotřebu krmení.
1.4.3 Podpora českých včelařů ze společných prostředků EU a ČR
V současné době upravuje podmínky poskytnutí evropské dotace nařízení vlády č. 197/2005 Sb., o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh (pozměněné nařízením vlády č. 285/2007). Zprostředkovatelem je zde Státní zemědělský intervenční fond, který působí jako zprostředkovatel finanční podpory z Evropské unie a národních zdrojů. Původní nařízení Rady a Komise (nařízení Rady ES č. 797/2004 a nařízení Komise ES č. 917/2004) stanovily pět základních opatření, kterými lze podpořit chov včel ve všech členských státech EU. Jedná se o následující opatření:
· Technická pomoc – pořádání vzdělávacích kurzů, nákup včelařského zařízení aj.
· Boj proti varroóze – úhrada nákladů na léčení a předcházení varroóze.
· Racionalizace kočování včelstev – nákup zařízení pro kočování, provádění kočování.
· Rozbory medu – úhrada fyzikálně-chemického rozboru medu aj.
· Obnova včelstev – chov včelích matek aj.
· Aplikovaný výzkum – v ČR však není tento dotační titul zahrnut do podmínek poskytnutí dotace, daná oblast je však podporována jinou cestou.
Nařízení vlády dále určuje jaké množství finančních prostředků může včelař dostat na jednotlivá opatření. Financovaní probíhá tak, že 50% finančních prostředků poskytne EU a 50% český rozpočet. Dané nařízení stanovuje jako žadatele o dotaci na opatření občanské sdružení, které soustavně působí v oblasti chovu včel nejméně po dobu 3 kalendářních let bezprostředně předcházejících kalendářnímu roku, ve kterém je podána žádost o dotaci na opatření, a dále sdružuje nejméně 50 % chovatelů včel v České republice, evidovaných podle zvláštního právního předpisu. Zprostředkovatelem je tedy ČSV sdružující přes 98% včelařů v ČR. Včelaři neorganizovaní nebo sdružení v jiných organizacích se mohou přihlásit na ČSV a o dotaci požádat jeho prostřednictvím. ČSV je jediným zprostředkovatelem evropské pomoci pravděpodobně proto, že sdružuje nejvíce včelařů u nás a má již letitou praxi v této sféře. Včelařům nečlenům ČSV se však cesta k dotaci může zdát zdlouhavá a pro ně komplikovaná.
1.4.4 Státní podpora
České včelaře podporuje nejen Evropská unie, ale i stát. Podmínky získání dotace určují Zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2009 na základě § 2 a § 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Včelařům může pomoci především dotační program 1.D. Podpora včelařství, který má pomoci zabezpečit opylování zemědělským hmyzosnubných plodin. Dle zásad může včelař dostat dotaci až 180 Kč na jedno včelstvo. Včelař podává žádost u základní organizace ČSV, jejímž je členem a neorganizovaný včelař u základní organizace ČSV na jejímž území má umístěná včelstva. Dotaci může získat každý včelař, který splní podmínky daného programu.
Obor včelařství podporují i některé kraje, a to konkrétně Středočeský kraj, který do 20.5. 2009 přijímá žádosti pro začínající včelaře (ČSVa), a Liberecký kraj, který nově podpoří jak začínající, tak stávající včelaře (Liberecký kraj).
2. Hodnocení udržitelnosti
2.1 Metodika hodnocení udržitelnosti
2.1.1 Cíl hodnocení a výzkumné otázky
Cílem hodnocení udržitelnosti je zjistit v jakém stavu se nyní nachází české včelařství a dle svých výsledků a uvážení doporučit možná východiska pro budoucí vývoj tohoto oboru.
Hlavní výzkumná otázka: Je včelařství v České republice udržitelné?
Vedlejší výzkumné otázky: Jak se mění počty včelstev od roku 1993?
Jaký je výskyt nemocí včel od roku 1993?
Jak se mění počet a věková struktura včelařů od roku 1993?
Jak se mění poměr drobných chovatelů a profesionálních včelařů v posledních 9 letech?
Jaký je trend kočování se včelstvy?
Závisí kočování se včelstvy na počtu včelstev?
2.1.2 Výzkumná strategie
Jako strategii hodnocení udržitelnosti jsem zvolila kvantitativní přístup s jeho deduktivním postupem. Na počátku tedy stojí formulované hypotézy, které budou na konci výzkumu potvrzeny nebo zamítnuty.
2.1.3 Metoda sběru a analýzy dat
Data poskytnul Český svaz včelařů a zpracuji je za pomocí sekundární analýzy dat. Obecně se sekundární analýza zaměřuje na užití existujících dat pro účely, které jsou buď odlišné od účelů původní studie nebo pro účely totožné s účely původní studie za předpokladu použití jiných výzkumných metod. V této práci jde o analýzu s velmi podobnými účely, pro jaké byla data Českým svazem včelařů sebrána. Analyzuji zde české včelařství komplexněji z různých úhlů pohledu.
Pracuji zde se sekundárními daty, tj. daty sebranými a organizovanými jinou osobou (sdružením), což s sebou přináší řadu výhod, ale i nevýhod. Výhodou využití sekundárních dat je to, že již nejsou problémy s jejich sběrem, šetří se finanční prostředky, data jsou dostupná a poskytují základy pro srovnávání. Mezi nevýhody patří to, že údaje jsou často nepřesně změřené či spočítané a může dojít ke zkreslení. Např. nahlašování kočování se včelstvy není pro včelaře povinné a ne všechna kočovná včelstva jsou pak zahrnuta v daném údaji, se kterým budu pracovat. Hodnoty některých indikátorů se bohužel souvisle neměří, jde především o úmrtnost včelstev v důsledku výskytu nemocí, a proto se v tomto případě zařídím podle vlastních výpočtů z dostupných údajů a výsledky budou spíše orientační.
2.1.4 Udržitelnost a její indikátory
Udržitelnost, zmíněná již výše, znamená udržet předmět zájmu alespoň v takovém stavu jako je dnes a případně ještě lepším. Budu ji hodnotit pomocí indikátorů, které jsem dle svého uvážení zvolila. Pretty (1998) navrhnul podrobit indikátory kritériím:
1) cílenost – bezprostředním cílem je dosáhnout 50% zlepšení oproti průměru posledních 20 let. V mém případě budu sledovat údaje v rozmezí od 8 do 16 let nazpět, sledovaná doba se bude odvíjet od dostupnosti údajů u jednotlivých indikátorů. Nekladu si za cíl dosáhnout tak velkého zlepšení, protože ani sami odborníci na včelařství neznají ideální stav, natož o kolik procent přesně ten který aspekt českého včelařství zlepšit. Důležitá bude především ukazující se tendence sledovaných indikátorů, zda bude klesat, stoupat, či zůstávat na podobným hodnotách.
2) časové měřítko – tohoto zlepšení dosáhnout max. do 5 let. Opět je zde nemožné určit dokdy je třeba provést nápravu, pokud se bude tendence vyvíjet znepokojivým směrem. Důležité bude pro mě naznačení možných cest k obrácení tendence opět směrem k udržitelnému včelaření.
3) stanovení priorit – z hlediska udržitelnosti neexistuje žádný počátečný ani konečný stav a nelze objektivně stanovit pořadí důležitosti jednotlivých indikátorů. Navrhuji zde své indikátory, které mají podobnou míru důležitosti. Některé však vypovídají o stavu českého včelařství více, jako např. počet včelstev.
4) měřitelnost – v konkrétní situaci je praktické využívat lehce měřitelné indikátory. V tomto případě jsem zvolila indikátory, o kterých jsou vedeny záznamy několik let nazpět a jsou k dispozici (úmrtnost včelstev jsem stanovila vlastním výpočtem).
Po podrobení indikátorů Prettyho kritériím jsem zvolila tyto indikátory udržitelnosti:
- počet včelstev
- úmrtnost včelstev v důsledku výskytu nemocí
- počet včelařů a jejich věková struktura
- podíl drobných chovatelů a profesionálů
- podíl stabilního a mobilního včelaření
2.1.5 Hypotézy
Na základě vlastního uvážení, formulace výzkumných otázek a indikátorů udržitelnosti jsem si stanovila tyto hypotézy:
Hlavní hypotéza: Včelařství v České republice není udržitelné.
Vedlejší hypotézy: Počty včelstev se v posledních 16 letech snižují.
V posledních 16 letech vzrůstá úmrtnost včelstev díky výskytu nemocí.
V posledních 16 letech ubývá včelařů.
Průměrný věk včelaře v ČR se zvyšuje.
Počet profesionálních včelařů se postupně zvyšuje.
Od roku 1998 se kočuje se včelstvy méně.
Čím více je včelstev, tím méně se s nimi kočuje.
2.1.6 Operacionalizace hypotéz
Udržitelný stav znamená, že ve většině hodnocených případů je stanovený indikátor udržitelnosti v průměru sledovaných let na stejné úrovni nebo má lepší vývojovou tendenci.
Včelstvo je početné společenství včely medonosné a ve vrcholném období rozvoje tvoří včelstvo podle Veselého et al. (2003) jedna matka, 300-600 trubců, 50 000-60 000 dělnic, vajíčka a plod, zásoby medu a pylu a včelí dílo z vosku.
Za nemoci včelstev se bude považovat především výskyt varroózy a moru včelího plodu.
Drobný chovatel je včelař mající do 30 včelstev, komerční včelař od 30 do 150 a profesionální včelař (velkochovatel) má včelstev více jak 150.
2.2 Vlastní analýza udržitelnosti
2.2.1 Počet včelstev
Jako první indikátor jsem si zvolila počet včelstev. Jak tento údaj může vypovídat o stavu našeho včelařství? Vypovídá především o zavčelenosti našeho území v jednotlivých letech a tím také o schopnosti včel opylovat zemědělské entomofilní plodiny. Při posuzování počtu včelstev v jednotlivých letech je nutné brát v potaz nejen přírodní podmínky v daném roce, ale i podmínky společenské a ekonomické. Jak upozorňuje předseda ČSV Jiří Sojka (2009), nemůžeme porovnávat počty včelstev v roce 1990 s rokem 2000, protože v roce 1990 u nás byly úplně jiné společenské a ekonomické podmínky než v roce 2000, což mělo samozřejmě na včelařství velký vliv. Počty včelstev v Grafu č.3 budu porovnávat od roku 1993 do roku 2008.
Graf č.3: Počet včelstev v letech 1993-2008. Zdroj stat.dat: ČSVb.
Pro zajímavost uvedu na počátku stav včelstev v roce 1990, který činil 807 000 včelstev. Ačkoliv se situace po roce 1989 změnila a pro včely zlepšila, počet včelstev však od roku 1993 do roku 1997 postupně klesal, hlavní příčinou tohoto jevu byla především nízká rentabilita včelaření. S touto příčinou se však ještě setkáme dále, protože český malovčelař provozuje včelařství především jako koníčka. V roce 1998 a 1999 můžeme vidět malý nárůst počtu včelstev, který však dlouho netrval a opět začal klesat až na 477 743 včelstev v roce 2003. Přes zimu tedy uhynula přibližně třetina včelstev. Situační a výhledová zpráva včely z října 2007 uvádí jako příčinu jejich úhynu extrémní klimatické podmínky. Jak je vidět na údaji z následujícího roku, počty včelstev se díky podpoře na obnovení včelstev podařilo navýšit na 556 853 včelstev v roce 2004. Stavy však začaly opět nepatrně klesat a v zimě na přelomu let 2007/08 došlo k obrovskému a nevídanému úhynu včelstev, kdy jich na varoózu zahynulo téměř 120 000. Blíže se k této události vrátím v následující kapitole o úmrtnosti včelstev. Podle posledních údajů máme v současnosti v ČR včelstev 461 086 opět díky podpoře na obnovu včelstev. Taková je tedy nyní situace. Jaký stav včelstev je však pro ČR ideální?
ČSV uvádí jako optimální počet včelstev na našem území 750 000. Jde o číselné vyjádření ideální míry zavčelení celé České republiky, aby bylo zajištěno opylení všech zemědělských entomofilních plodin a ostatních rostlin. Nepraš uvádí ve své knize České včelařství, vydané roku 1971, jako ideální stav 836 731 včelstev, což je téměř o 100 000 včelstev více než jaká je představa dnes. Ze všech těchto údajů je patrné, že ideální stav není striktně daný a neexistuje jedno správné číslo, jak by to mělo být. Současný stav však není uspokojivý a počet včelstev by se měl zvyšovat. Podle stanovených kritérií, z hlediska počtu včelstev, tedy hodnotím české včelařství jako neudržitelné. Výkyvy v počtu včelstev se řeší především dotacemi a prevencí nemocí včel. Předseda ČSV Sojka (2009) věří, že se budeme postupně k ideálnímu stavu blížit a v následujících 5-8 letech bychom mohli dosáhnout hranice 700 000 včelstev. Představa je to krásná a rozhodně možná, vezmu-li však v úvahu současnou ekonomickou situaci všech zemí EU a možné nemoci včel, nebude jednoduché ideálního stavu dosáhnout. Nikdo nedokáže předpovědět, jak dlouho bude trvat zpomalení růstu či dokonce poklesu celosvětové ekonomiky a nelze tedy ani předvídat kolik peněz bude možno v budoucnu na podporu včelařství vyhradit jak z fondů EU, tak z českého rozpočtu. Dalším faktorem jsou klimatické podmínky a pokud se budou opakovat mírné zimy jako v roce 2007/08 může se znovu situace opakovat.
Přestože v současné době dotace včelaře podporují, nelze vyloučit další velký pokles stavů včelstev, který se objevuje ve stále častější periodě, jak je patrno z Grafu č.3. Do budoucna musí včelaři doufat v příznivé klimatické podmínky, věnovat se prevenci nemocí včelstev a dobře se o ně starat. To je, dle mého názoru, jediný možný recept na udržení stavu včelstev.
2.2.2. Úmrtnost včelstev v důsledku výskytu nemocí
Tento indikátor se snaží zjistit kolik včelstev zahynulo kvůli nemocem a ne přirozeně. Udržitelnost českého včelařství velmi závisí na výskytu nemocí u včelstev, neboť při velkém úhynu se vždy nepodaří všechna včelstva obnovit a spousta včelařů se včelařením přestane právě z důvodu ztráty včelstev. ČSV bohužel neeviduje úmrtnost včelstev na varroózu a další nemoci, jak jsem původně předpokládala. Mohu využít pouze své vlastní výpočty a vycházet při tom z rozdílů počtu včelstev v jednotlivých letech a vypočítat tak jejich úmrtnost.
Výjimkou jsou však obrovské úhyny včelstev, které se vždy musí pečlivě vyšetřit. K takovému masivnímu úhynu včelstev došlo v zimě 07/08. Příčinou bylo extrémně teplé počasí v posledních dvou letech. Zima 06/07 byla velmi teplá a došlo k velkému přemnožení roztoče Varroa destructor. Již na podzim a začátkem zimy 07/08 začala včelstva hynout. Došlo k tomu, že díky teplému počasí včely neměly potřebu se shromažďovat do chumáčů, matka cítila, že je teplo, a nepřestala klást a podobně ani samička kleštíka včelího se nepřestala rozmnožovat. Varroóza tak prakticky zdecimovala české včelařství. Již v lednu 2008 bylo v ČR 25 okresů s úhynem přes 20 % a v některých oblastech celková ztráta dosáhla 50 a později až 70%[16]. Český svaz včelařů začal vyjednávat o dotaci na obnovu včelstev s ministerstvem zemědělství a nakonec bylo dosaženo dobrého výsledku a kompromisu. Díky státní podpoře na obnovu včelstev (cca 25 mil. Kč) po tomto masovém úhynu se podařilo obnovit okolo 50% uhynulých včelstev na celkový počet 461 086 včelstev k 31.10 2008.
Za běžný a nikterak výjimečný úhyn se považuje úmrtnost 10% včelstev přes zimu (Sojka, 2009). Jak z hlediska celorepublikového, tak i jednotlivého včelaře. Může se stát, že včelstvo nepřežije zimu, protože bylo slabé. Ne vždy jsou na vině nejrůznější nemoci včel, z kterých u nás způsobují nejmasivnější úhyny včel varroóza a mor včelího plodu, o kterých jsem pojednala v samostatné kapitole výše. Následující Tabulka č.2 ukazuje rozdíl počtu včelstev ve dvou po sobě následujících letech a počet je vyjádřen i v procentech z celkového původního stavu včelstev. V některých letech je však patrný nárůst počtu včelstev přes rok vyjádřený znaménkem +. V těchto dostupných údajích nemohu bohužel zohlednit stav, kdy přes zimu uhynul určitý počet včelstev, ale v následujícím roce se stav včelstev doplnil a výsledek má např. plusovou hodnotu. Výsledky jsou pouze orientační. Pouze při katastrofálním úhynu včelstev v zimě 07/08 mám k dispozici všechny potřebné údaje.
|
Rok |
Celk. počet včelstev k 31.10. |
Z toho úhyn nebo přírůstek (+) |
Vyjádřeno v % |
|
1993 |
685321 |
55295 |
8% |
|
1994 |
630026 |
7690 |
1% |
|
1995 |
622336 |
85200 |
14% |
|
1996 |
537136 |
26773 |
5% |
|
1997 |
510363 |
+ 31798 |
+ 6% |
|
1998 |
542161 |
+ 22820 |
+ 4% |
|
1999 |
564981 |
30167 |
5% |
|
2000 |
534814 |
+ 2412 |
+ 0,5% |
|
2001 |
537226 |
19483 |
4% |
|
2002 |
517743 |
40000 |
8% |
|
2003 |
477743 |
+ 79110 |
+ 17% |
|
2004 |
556853 |
5172 |
1% |
|
2005 |
551681 |
26121 |
5% |
|
2006 |
525560 |
5476 |
1% |
|
2007 |
520084 |
149795 |
29% |
|
2008 |
370289[17] |
- |
- |
Tab.č.2: Vyjádření úmrtnosti/přírůstku počtu včelstev v jednotlivých letech. Zdroj stat.dat: ČSVb.
V prvních dvou sledovaných letech je vidět úmrtnost včelstev do 10% a jde o přirozený úbytek včel. Na přelomu let 95/96 však uhynulo 14% včelstev, což je vysoké číslo a k přirozené úmrtnosti se mohly přidat špatné přírodní podmínky či výskyt nemocí, ale především také změna ekonomických podmínek v ČR a zhroucení trhu s medem (Situační a výhledová zpráva Včely 2007). V následujících letech se střídala období mírného nárůstu s mírnou úmrtností a byly to roky vyrovnané a počet včelstev neklesal pod 500 000. Až na přelomu let 02/03 klesl počet včelstev pod půl milionu, aby byl v následujícím roce obnoven o 17% včelstev. Okolo 520 000 včelstev byl poměrně uspokojivý stav, který bohužel nevydržel, a po zimě roku 07/08 přežilo pouze okolo 400 000 včelstev. Díky dotacím se podařilo 50% uhynulých včelstev obnovit. Celkově je patrný mírný trend zvyšující se úmrtnosti včelstev a především stoupá pravděpodobnost výskytu „katastrofických období“, kdy uhyne velké množství včelstev, což je znepokojivé. Velký podíl na tom mají zhoršující se klimatické podmínky pro včelstva. Nemohu však úplně potvrdit svou hypotézu, že vzrůstá úmrtnost včelstev v důsledku nemocí, protože ne vždy jsou na vině právě nemoci. Pokud nedojde k výjimečnému úhynu včelstev, tak se nezjišťuje z jakého důvodu včelstva uhynula.
2.2.3 Počet včelařů a jejich průměrný věk
Počet včelařů je dalším z faktorů, který může hodně vypovědět o udržitelnosti českého včelařství. Čím větší bude počet včelařů, tím pro české včelařství samozřejmě lépe. Z následujícího Grafu č.4 je patrné, že počet včelařů se od roku 1993 postupně snižuje. Svůj vliv na to má především vysoký věk včelařů a málo mladších nástupců, dále pak výskyt nemocí včelstev, jako je varroóza aj. Po posledním velkém úhynu včelstev mnoho včelařů již svá včelstva neobnovilo a přestalo včelařit hlavně z ekonomických důvodů. Z finančních prostředků uvolněných pro obnovu včelstev bylo možno nahradit pouze polovinu uhynulých včelstev a nemohlo být tedy pomoženo všem. Tím se samozřejmě opět snížil i počet včelařů.
Graf č.4: Počet včelařů v letech 1993-2008. Zdroj stat.dat: ČSVb.
Pořádání vzdělávacích kurzů pro stávající i nové včelaře, včetně dětských včelařských kroužků, je dotováno a je na vysoké úrovni. V České republice je kvalitní systém vzdělávání včelařů a i Sojka (2009) vyzdvihuje jeho důležitost. V oboru včelařství je totiž neustále něco nového, nové metody, léky a je nesmírně důležité se vším včelaře pravidelně seznamovat, aby se dokázal vyrovnat s trendy současné doby. Podle dalších slov předsedy ČSV nyní působí na území ČR asi 100 včelařských kroužků, které mohou pojmout dohromady 500-1000 dětí a seznámit je s životem včely medonosné a včelařením. V tomto dětském věku se většinou budoucí včelař setká s oborem poprvé a dále ho rozvíjí ve své dospělosti či starším věku při dostatku volného času a finančních prostředků. Mladý člověk nemá na chov včel často dostatek peněz a času. Tento trend není výjimečný, ale běžný v celé Evropě. S tím dále souvisí i průměrný věk včelaře v ČR, který se pohybuje trvale okolo 60 let, tento údaj je však nepřesný a Sojka (2009) se domnívá, že se nyní pohybuje okolo 55-58 let. Bohužel není k dispozici přesný věkový průměr českých včelařů, ale bude pravděpodobně brzo proveden výzkum na toto téma.
Jak by měl vypadat ideální český včelař? Předseda ČSV má poměrně jasnou představu. Měl by to být člověk okolo 45 let věku, počítačově gramotný, s dostatkem času a se schopností se neustále učit novým věcem a své nabyté vědomosti umět předávat a šířit dál. V dnešní době, kdy se mnoho lidí začíná navracet k přírodě a směřuje z centra velkých měst opět na okraj či na vesnici, by tato představa mohla být reálná. Právě vesnice může být pro takového včelaře ideálním místem pro včelaření. Včely tam mají dostatek prostoru i zdrojů potravy a navíc neohrožují tolik své okolí, protože i na bezpečnost se musí brát zřetel. Současnost je charakteristická také bioprodukty, které vyhledává stále více lidí a právě vlastní včelí produkty mohou být tím lákadlem pro nové včelaře.
Včelařství si zasluhuje více propagace, protože může působit jako obor, do kterého se nesnadno proniká. Je pravdou, že kdo nemá „včelařskou“ průpravu od známého či rodiny, musí si cestu ke včelaření nalézt sám a je to těžší, než když se s tím seznámí třeba v dětském věku. V České republice na Vysočině v Nasavrkách působí Střední odborné učiliště včelařské – Včelařské vzdělávací centrum, o. p. s., které pořádá vzdělávací kurzy pro děti i dospělé a vzdělávání v oboru včelařství poskytuje více než 55 let[18].
2.2.4 Podíl drobných chovatelů a profesionálů
Díky tomuto srovnání je možné si udělat představu o tom, kolik včelstev chovají jednotliví včelaři v ČR a podle toho je rozdělit na tři podskupiny.
Jak uvedl předseda ČSV Sojka (2009), dělíme včelaře na malovčelaře, komerční včelaře a profesionály. Malovčelař chová do 30 včelstev a v této kategorii se nachází velká většina českých včelařů, neboť české včelařství je postavené především na tradičních malochovatelích, kteří včelaření berou jako svůj koníček a podle údajů ČSV z roku 2008 tvoří přes 90% všech včelařů. Komerční včelař chová od 30 do 150 včelstev a včelařství tvoří často jeho druhý příjem. Druhý příjem proto, že samotný chov do 150 včelstev by včelaře neuživil. Kdo chová nad 150 včelstev je dle Evropské unie i českých regulí považován za včelaře profesionála. V České republice však podle Sojky (2009) platí nepsané pravidlo, že profesionální včelař chová 300 a více včelstev a teprve při tomto počtu se chov včel ekonomicky chovateli vyplácí.
Budu se zde zabývat především počtem profesionálních včelařů a jejich poměrem k malochovatelům. V původní hypotéze předpokládám, že počet velkochovatelů se postupně zvyšuje a pokud se má domněnka potvrdí, bude krokem k větší udržitelnosti. Proč to tak vnímám, vysvětlím dále. Počet komerčních včelařů se u nás pohybuje od roku 2000 v rozmezí od 2000 do 3000 včelařů a není pro mě příliš relevantní. Následující Graf č.5 ukazuje zvyšující se počet profesionálních včelařů od roku 2000, tedy včelařů chovajících 150 a více včelstev. Je vidět, že profesionální včelaři se v České republice postupně prosazují, ale poměrně hůře než tradiční malovčelaři a důvody je opět nutno hledat v ekonomické stránce včelaření. Zařízení profesionálního včelařského velkoprovozu vyjde podle slov předsedy ČSV Sojky (2009) na 5 mil. Kč.
Graf č.5: Počet profesionálních včelařů v letech 2000-2008. Zdroj stat.dat: ČSVb.
Při Českém svazu včelařů působí Sekce komerčních včelařů při ČSV, o. s. a Cech profesionálních včelařů ČSV, o. s., který má podle svého prezidenta Jana Kolomého (2009) nyní asi 60 členů. Kolomý (2009) dále uvádí, že u nás není při poskytování dotací zohledňován počet chovaných včelstev, což zabraňuje rychlejšímu rozvoji profesionálních farem u nás a jejich vybavování potřebnou technikou. U nás jsou farmy, až na výjimky, podkapitalizované, nemají historii a musí o místo na slunci tvrdě bojovat. Vyzdvihl také důležitost konkurenceschopnosti českých farem, aby mohly konkurovat i farmám v okolních zemích.
Jaký je ideální poměr chovatelů včelstev u nás? V Čechách vždy budou převládat malovčelaři a jak jsem již uvedla výše, tvoří přes 90% všech chovatelů včelstev. Je to česká tradice, na kterou je ČSV a sami včelaři hrdí a měla by si to uvědomit i česká společnost. V profesionálních včelařích však nachází české včelařství střediska pokroku, neboť profesionál musí dodržovat veškeré podmínky dané zákonem, snaží se využívat nejmodernější techniku a metody chovu včel a je tedy nositelem pokroku ve včelařství (Sojka, 2009), proto českému včelařství pomáhají přiblížit se k větší udržitelnosti. Současný trend je takový, že profesionálů postupně přibývá a nastává symbióza mezi malovčelaři a profesionály. Ideální stav je takový, že si budou navzájem malovčelaři s velkochovateli vycházet vstříc a radit si ve včelařské problematice. Pravděpodobně se jejich počet nebude již rapidně zvyšovat, protože provoz velkofarmy je náročný a nákladný a dotace s profesionály příliš nepočítají. Stát by si měl uvědomit důležitost existence velkofarem a podporovat je stejně jako drobné chovatele.
2.2.5 Podíl stabilního a mobilního včelaření
Stabilní včelaření znamená, že včely jsou na stálém místě v úlech, včelař úly nikterak nepřesouvá, a odtud vylétávají do svého nejbližšího okolí hledat zdroje snůšky. Jakmile je včelař převeze ke zdrojům snůšky, kočuje s nimi, neboli provozuje taktéž mobilní včelaření. O kočování se včelstvy pojednává kapitola 1.2.4 výše.
Jaký je trend kočování se včelstvy v letech 1998-2006 ukazuje následující Graf č.6. Svůj vrchol nachází v roce 2001, kdy bylo přisunuto k plodinám a lesům 90 000 včelstev. Je patrná klesající tendence a se včelstvy se kočuje méně, což vnímám jako negativní jev hovořící proti udržitelnosti českého včelařství. V jednotlivých letech mají na kočování největší vliv přírodní podmínky. Jak mne upozornil Luděk Sojka (2009), od roku 2004 nebyly pro kočovné včelaření dobré přírodní podmínky. Co se tedy stalo? Včelí snůška byla omezená, medovice v lesích chyběla a v součtu s dalšími přírodními podmínkami nebylo pro včely dostatek potravy a kočování by bylo zbytečné. Počet kočujících včelařů se pohybuje stabilně okolo 2 000 (Sojka, 2009), což není z celkového počtu včelařů mnoho.
Graf č.6: Počet přisunutých včelstev v letech 1998-2006. Zdroj stat.dat: ČSVb.
Dalším důležitým faktem, který ovlivňuje kočování se včelstvy, je ekonomické vyrovnání mezi včelařem a pěstitelem. V České republice neexistuje povinnost pro pěstitele, aby za přísun včelstev ke své plodině zaplatil. Na tuto skutečnost poukázal Přidal (2009) a dále upozornil na odlišné zvyklosti v USA, kde jsou si pěstitelé vědomi užitku, který jim opylování včelami přináší, a za přísuny včelaři platí. U nás je vztah mezi včelařem a pěstitelem řešen smluvně. Často to bývá tak, že pěstitel zaplatí včelaři náklady na dopravu včelstev k porostu a zpět na původní stanoviště či poplatek za přísun včelstev, pokud je to však smluvně domluveno. Pěstitel si dle slov předsedy ČSV Sojky (2009) stále ještě není vědom užitku, který mu z opylování včelou medonosnou plyne a naopak včelař musí za pěstitelem přijít a zeptat se, zda si smí na jeho pozemku umístit včelstva. Tato situace se zdá být opravdu absurdní. Je mylné se domnívat, že pěstiteli postačí opylování alternativními opylovateli nacházejícími se v přírodě. Včelu medonosnou nenahradí žádný opylovatel.
Zdá se logické, že čím více je včelstev, tím méně se s nimi kočuje, neboť pokryjí svým doletem většinu území. Tuto hypotézu však nedokážu plně potvrdit, protože ji ovlivňují i další proměnné, mezi nimiž figurují především přírodní podmínky. Kdyby bylo včelstev málo např. 400 000 a k tomu nebyly v daném roce příznivé přírodní podmínky pro kočování, kočovalo by se také málo.
Přínosy kočování shrnuji v samostatné kapitole výše. Přesto však ještě zde vyzdvihnu vyšší cenu jednodruhových medů, které může včelař díky kočování ze jednotlivými plodinami vytočit. Čím více se bude se včelstvy kočovat, tím více se zlepší i ekonomika českého včelařství. Kočování a celému včelařství u nás by velice prospěla změna vztahu mezi pěstitelem a včelařem. Když bude pěstitel chtít přisunout včelstva ke své plodině, měl by za to včelaři zaplatit. Včelař mu vlastně poskytuje opylování plodin zdarma jako pozitivní externalitu, za kterou nedostává zaplaceno. Jediný výnos může mít z prodeje medu, kterého však nevytočí tolik, pokud přisune pouze několik včelstev. Náklady mohou být pro včelaře často příliš vysoké na to, aby se mu kočování vyplatilo, i když může dostat od státu dotaci na opylovací činnost, o které jsem hovořila v kapitole o státní podpoře, či dotaci na nákup kočovného zařízení z prostředků EU.
2.3 Možná další ohrožení chovu včely medonosné
Česká včelstva nejsou ohrožena pouze nemocemi, jako je varroóza, či úbytkem včelařů Mezi další ohrožení jsem vybrala ještě několik zajímavých skutečností, o kterých se v současné době hodně hovoří. Překvapivě zde nebudu pojednávat o škodlivosti mobilních telefonů pro včelstva, neboť nebyl zatím jejich negativní účinek prokázán. Luděk Sojka (2009) k tomuto problému dodal, že šlo pravděpodobně o nejasnosti a záměnu pojmů s mobilním včelařením ze strany amerického tisku, a jakékoliv zprávy o ohrožení včelstev mobilními telefony dementoval. Jako další možná ohrožení jsem však zvolila výskyt pesticidů a poměrně nový jev, pozorovaný především v Americe, tzv. Colony Collapse Disorder.
2.3.1 Pesticidy
„Jako pesticidy jsou označovány účinné látky a přípravky, které ovlivňují základní procesy v živých organismech, a proto jsou schopné ničit nebo regulovat „škodlivé“ organismy.“ (Šuta, 2009). Autor této citace dále uvažuje nad závažnými dopady používání pesticidů na lidské zdraví i na životní prostředí, kde ohrožují necílové rostliny, volně žijící živočichy a další součásti životního prostředí. Pesticidy tedy mohou mít na svědomí i celosvětový pokles počtu včelstev. Známý je případ úhynu včelstev v německém státě Baden-Württemberg, který měly na svědomí právě pesticidy. Jednalo se především o neonikotinoidy imidacloprid a clothianidin od firmy Bayer, které mají dopad hlavně na centrální nervový systém hmyzu. Německo v květnu 2008 zakázalo používání neonikotinoidů v důsledku negativních účinků na včelstva (ENS).
Jejich účinkem na včely se zabývali francouzští vědci. Prověřovali, jak mohou ovlivnit neonikotinoidní pesticidy (acetamiprid, thiamethoxam) a fipronil chování včel. Aliouane et al. (2009) uvádí ve výsledcích svého výzkumu, že po vystavení účinkům fipronilu v dávce 0,1 ng na jednu včelu uhynuly do týdne všechny včely a v nižší dávce 0,01 ng byly značně nepohyblivé a spotřebovaly více vody. Z hlediska vlivu na čich, včely nerozeznaly známé a neznámé pachy. Všechny testované pesticidy měly na včely podobné účinky, některé na včely působily ihned a jiné až po opakovaném působení. Záleželo také na podané dávce pesticidu.
V České republice se dle Seznamu registrovaných přípravků a evidovaných prostředků na ochranu rostlin 2009 (Věstník SRS) mohou stále pesticidy s výše jmenovanými účinnými látkami používat. Jde např. o insekticid Actara 25 WG s účinnou látkou thiamethoxam, který je pro včely zvlášť nebezpečný, či insekticid Kohinor 70 WG s účinnou látkou imidacloprid, který je pro včely jedovatý. V seznamu lze nalézt mnoho dalších včelám škodlivých, jedovatých a jinak nebezpečných látek.
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, dále upravuje podmínky používání pesticidů a naštěstí je v něm zakotvena i povinnost pro pěstitele, který hodlá použít pesticidy, aby celou záležitost konzultoval se včelaři v okolí 5 km a ti tak mohli svá včelstva lépe ochránit. Podle předsedy ČSV Sojky (2009) mohlo však být toto ustanovení zrušeno Antibyrokratickou komisí Ministerstva zemědělství, která se domnívala, že tato povinnost je pro zemědělce velká zátěž. Naštěstí pro české včelařství zákon stále tuto „konzultovací“ povinnost zachovává.
Server Euroskop.cz uvádí, že 13. ledna 2009 byl na plenárním zasedání Evropského parlamentu přijat legislativní balíček týkající se přípravků na ochranu rostlin. Jeho nejdůležitější součástí je Nařízení Evropského parlamentu a Rady o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a Směrnice, kterou se stanoví rámec k dosažení udržitelného využívání pesticidů. Evropská komise vyjádřila s oběma normami souhlas a legislativní proces byl završen. Až vejdou obě normy v platnost, zvýší se kontrola nad používáním těchto látek a tím snad i bezpečnost pro včelstva.
Na celoevropské úrovni působí organizace Copa-Cogeca, jež sdružuje zemědělce a zemědělské organizace na území EU, která upozornila Evropský parlament na vážnou situaci, které čelí evropské včelařství. Nastínila všechny vážné problémy evropského včelařství a Evropský parlament se jimi posléze zabýval (Copa-Cogeca). Jak k tématu ještě dodává Sojka (2009), Evropský parlament varování přijal, projednal a přijal rozhodnutí o tom, co doporučit vládám, aby včelstva nehynula a dal za úkol daná opatření realizovat Evropské komisi.
Z nástinu problematiky působení pesticidů na včelstva vyplývá, že je jejich používání pro včely velmi rizikové. Zpřísňující evropská legislativa v oblasti pesticidů je velkým přínosem pro evropské včelařství jako celek. Dále je třeba zachovat stávající povinnosti pěstitelů zakotvené v zákoně o rostlinolékařské péči a co nejdříve uvést v platnost evropskou legislativu. Používání pesticidů je předmětem výzkumu i jako původce jevu zvaný Colony Collapse Disorder.
2.3.2 Colony Collapse Disorder (CCD)
S jevem CCD se poprvé setkali včelaři v USA v zimě 06/07, kdy, zjednodušeně řečeno, přišli ke svým úlům a nenalezli v nich ani jednu včelu. Jejich včelstva záhadně zmizela. Pro českého včelaře je to zatím nepředstavitelné, ale přesně k tomu v Severní Americe došlo. Američtí vědci popsali tento jev jako „syndrom zhroucení včelstev“ neboli Colony Collapse Disorder. V září 2007 vyšla na dané téma studie v časopisu Science. Skupina vědců zkoumala CCD a hledala jeho možné příčiny. Jak studie uvádí, v USA bylo postiženo jevem CCD od 50 do 90% včelstev. Výsledkem výzkumu byl objev izraelského viru akutní paralýzy, který byl nalezen asi u 96% zhroucených včelstev. Tento vir byl jednoznačně určen jako ukazatel jevu CCD. Vir se dostal do Ameriky pravděpodobně s dovezenými včelami z Austrálie v roce 2004 (Cox-Foster et al., 2007).
Dalšími původci jevu mohou být dále především pesticidy, nezvyklé či změněné přírodní podmínky a spekulovalo se i o mobilních telefonech. Jev CCD se nadále zkoumá a dosavadní výše zmíněná studie vidí možnou příčinu v nepůvodním viru.
Hrozí i českým, popřípadě evropským včelařům toto nebezpečí? Předseda ČSV Luděk Sojka (2009) říká, že v Evropě se již syndrom zhroucených včelstev objevil, v České republice však ještě ne, a za hlavního původce jevu CCD označuje používání pesticidů.
Výše zmíněný „pesticidový“ balíček by tedy mohl zabránit případnému rozšíření syndromu zhroucení včelstev i do ČR, pokud mají opravdu pesticidy na daný jev hlavní vliv. Dokud nebude jistě znám původce či veškeří možní původci jevu CCD, nebude možné mu s jistotou předcházet. Jako jediné prozatímní řešení se tedy jeví omezování používání pesticidů.
ZÁVĚR
V první kapitole o včelařství v České republice jsem nastínila proč je důležitý chov včely medonosné. Popsala jsem její život ve společenství, nejčastěji vyskytované nemoci a její nevyčíslitelný přínos pro přírodu a lidskou společnost. Dále jsem se zabývala činností včelaře a včelími produkty, které díky svému chovu může získat. Došla jsem k závěru, že včela medonosná je jako opylovatel v české přírodě nezastupitelná. Její činnost by nedokázal nahradit ani čmelák, ani včela samotářka.
Z právního hlediska musím konstatovat, že včelařství nemá vlastní zákon a odborníci nejsou s to se shodnout, zda je to dobře či nikoliv. Ekonomika českého včelařství je vylepšována státními i evropskými dotacemi a samozřejmě prodejem včelích produktů. Zde musím rozlišit drobného chovatele, který si spíše vylepší rozpočet dotací, a profesionálního včelaře, který si naopak vydělá spíše prodejem včelích produktů, neboť není dotacemi příliš zvýhodněn.
Druhá kapitola se již zabývala hodnocením udržitelnosti. Sledovala jsem ji pomocí pěti následujících indikátorů. Prvním byl počet včelstev, který je velmi rozkolísaný. Celkově se počty včelstev snižují, zvláště v důsledku klimatických změn, které nahrávají většímu výskytu nemocí, naposledy v zimě 07/08. Tento indikátor tedy hovoří v neprospěch udržitelného stavu.
Jako druhý indikátor jsem si zvolila úmrtnost včelstev v důsledku nemocí. V průběhu hodnocení udržitelnosti však vyšlo najevo, že ČSV dané údaje přímo nezjišťuje. Použila jsem tedy pro orientační hodnocení své výpočty z dostupných údajů počtu včelstev. Kvůli této nepřesnosti daný indikátor vnímám jako orientační a nezahrnuji ho do výsledného hodnocení udržitelnosti. Svou původní hypotézu, že se zvyšuje úmrtnost včelstev v důsledku výskytu nemocí, nemohu potvrdit ani vyvrátit, protože ne vždy se sleduje z jakého důvodu včelstvo uhynulo. To se sleduje pouze pokud zahyne neobvyklý, až extrémní počet včelstev.
Třetím indikátorem byl počet včelařů a jejich průměrný věk. Má hypotéza se potvrdila a včelařů opravdu dramaticky ubývá. To považuji za velmi špatný stav pro české včelařství a je třeba ho zvrátit větší propagací včelařství a vzděláváním mladých lidí. Průměrný věk českého včelaře se stále pohybuje okolo 60 let a nelze ho považovat za alarmující, neboť tomu tak je již velmi dlouho. Je to dáno tím, že tomuto oboru se věnují spíše starší lidé mající více času.
Čtvrtý indikátor vyzněl pro české včelařství pozitivně. Jednalo se o podíl drobných chovatelů a profesionálů. Počet profesionálních včelařů se totiž postupně zvyšuje a to je pro české včelařství dobře. Bude více konkurenceschopné oproti jiným státům a díky profesionálům se bude více modernizovat. V osobě profesionálního včelaře může drobný chovatel nalézt rádce. Není třeba se obávat toho, že by české drobné chovatelství vymizelo v důsledku vyššího počtu profesionálních včelařů, protože je na něm české včelařství postaveno. Velkochovatelé jsou však pro české včelařství velmi důležití a stát by je měl dotacemi podpořit stejně tak jako drobné chovatele.
Posledním indikátorem byl podíl stabilního a mobilního včelaření, který vyzněl negativně. Se včelstvy se kočuje stále méně. Je to důležitý ukazatel, na který mají vliv především přírodní podmínky. Kočování je pro včelařství velmi prospěšné, protože poskytuje včelám dostatek kvalitní potravy, zvyšuje výnosy pěstitele i včelaře díky zisku jednodruhových medů. Díky dotacím na kočování se včelstvy se snad tento ukazatel do budoucna zlepší a i pěstitelé si uvědomí důležitost opylování včelou medonosnou. Kočování se včelstvy totiž všeobecně neprospívá nevyjasněný vztah mezi včelařem a pěstitelem. Pěstitel by měl včelaři za přísun včelstev zaplatit. Hypotéza spojující vyšší počet včelstev s menším kočováním se nepotvrdila v důsledku vlivu další proměnné, a to přírodních podmínek.
Po celkovém vyhodnocení indikátorů udržitelnosti vyplývá, že včelařství v České republice skutečně není za současné situace udržitelné. Každý český občan mu může pomoci např. nákupem medu od českého včelaře nebo tím, že své děti nechá zapsat do včelařského kroužku a ony samy se budou moci v budoucnu rozhodnout zda své vědomosti budou nadále rozvíjet. Jedním z hlavních problémů tohoto oboru je malý zájem mladší generace. Přírodní podmínky ovlivnit nelze, ale čeští obyvatelé a zákonodárci by se měli snažit o to, aby je alespoň dále nezhoršovali používáním včelám škodlivých pesticidů aj. Včelařství by naopak prospěl pěstitel vždy platící včelaři za přisunutá včelstva, účelné a hospodárné vydávání peněz dotacemi či modernizace úlů.
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ
Tab.č.1: Zvýšení výnosů plodů ovocných dřevin v závislosti na opylovací činnosti včel. 22
Tab.č.2: Vyjádření úmrtnosti/přírůstku počtu včelstev v jednotlivých letech ................... 40
Graf č.1: Struktura zemědělské půdy v roce 2007 (%) ..................................................... 18
Graf č.2: Struktura zemědělských plodin na osevních plochách v ČR v roce 2007 (%) .. 19
Graf č.3: Počet včelstev v letech 1993-2008 ..................................................................... 37
Graf č.4: Počet včelařů v letech 1993-2008 ...................................................................... 41
Graf č.5: Počet profesionálních včelařů v letech 2000-2008 ............................................ 43
Graf č.6: Počet přisunutých včelstev v letech 1998-2006 ................................................. 45
JMENNÝ REJSTŘÍK
Aliouane - 47
Cox-Foster - 48
Čermák - 24
Haragsim - 16, 17, 20
Klíma - 23
Klimeš - 12
Kolomý - 44
Nepraš - 38
Pretty - 35, 36
Přidal - 8, 9, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 45
Sojka - 8, 14, 27, 31, 32, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48
Šuta - 46
Veselý - 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 19, 26, 28, 30, 36
LITERATURA
Aliouane, Y. et al. (2009): Subchronic exposure of honeybees to sublethal doses of pesticides:
effects on behavior. Environmental Toxicology and Chemistry, Vol. 28, No. 1, pp. 113–122, [cit. 1. dubna 2009], on-line verze (https://cognition.upstlse.fr/productscientific/documents/papers/Aliouane%20ET&C%2008.pdf)
Certifikace-iso.cz, dostupné z: (https://www.certifikace-iso.cz/poradenstvi-dotace).
Copa-Cogeca (20.11 2008): Press release - Beekeeping: act now to stop decline, [cit. 1. dubna 2009], on-line text (https://www.copa-cogeca.be/Main.aspx?page=Archive&lang=en).
Cox-Foster, D. et al. (2007): A Metagenomic Survey of Microbes in Honey Bee Colony Collapse Disorder. Science, Vol. 318, No. 5848, pp. 283-287.
Čermák, K. (2009): Čistící pud proti moru plodu. Český včelař, roč. VI., č.1, s. 23-24.
ČSÚa – Český statistický úřad: Tab. 2 Bilance půdy (stav k 31.12.) - Česká republika, [cit. 10. března 2009], on-line text (https://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr).
ČSÚb – Český statistický úřad: Tab. 3 Osevní plochy zemědělských plodin - Česká republika, [cit. 10. března 2009], on-line text (https://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr)
ČSÚc – Český statistický úřad: 1. Bilance půdy, [cit. 10. března 2009], on-line text (https://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/2131-08)
ČSÚd – Český statistický úřad: 2. Osevní plochy zemědělských plodin, [cit. 10. března 2009], on-line text (https://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/2131-08)
ČSÚe – Český statistický úřad: Vývoj ploch osevů vybraných zemědělských plodin v letech 1980 až 2008, [cit. 10. března 2009], on-line text (https://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/2104-08)
ČSVa – Český svaz včelařů (10.3. 2009): Středočeský kraj: dotace pro začínající (do 20. 5. 2009), [cit. 22. dubna 2009], on-line text (https://www.vcelarstvi.cz/cz/index.html?page=novinky)
ČSVb – Český svaz včelařů, Křemencova 8, 115 24 Praha 1. Ústní sdělení předsedy ČSV Mgr. Luďka Sojky či jím poskytnuté dokumenty a údaje.
ENS - Environmental News Service (25.8. 2008): German Coalition Sues Bayer Over Pesticide Honey Bee Deaths, [cit. 1. dubna 2009], on-line text (https://www.ens-newswire.com/ens/aug2008/2008-08-25-01.asp).
Euroskop.cz (29.1. 2009): AKTUALIZACE: „Pesticidové nařízení“, [cit. 1. dubna 2009], on-line text (https://www.euroskop.cz/8451/10523/clanek/aktualizace-pesticidove-narizeni).
Haragsim, O. (2004): Včelařské dřeviny, Praha, Grada Publishing.
Haragsim, O. (2005): Medovice a včely, Praha, Brázda.
Haragsim, O. (2008): Včelařské byliny, Praha, Grada Publishing.
Klíma, Z. (2008): Monitoring moru včelího plodu. Český včelař, roč. V., č.4, s. 29.
Klimeš, L. (2005): Slovník cizích slov. Praha, SPN.
Kolomý, J.
Liberecký kraj (30.3 2009): Návrh programu 3. zasedání: bod č. 20 Programy rezortu zemědělství a životního prostředí v Grantovém fondu Libereckého kraje - úpravy stávajících programů a návrh zřízení nového programu na podporu včelařství, [cit. 22. dubna 2009], on-line text (https://www.kraj-lbc.cz/index.php?page=4314)
Nařízení Komise ES č. 917/2004 in Informační systém ISAP, [cit. 30. března 2009], on-line text (https://isap.vlada.cz/Kopie/revize.nsf/616d10fff7882e6bc1256dc7002e1b63/d1f1a43f13c0968fc12572760036211a/$FILE/32004R0917.pdf)
Nařízení Rady ES č. 797/2004 in Úřední věstník Evropské unie, [cit. 30. března 2009], on-line text (https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:03:44:32004R0797:CS:PDF).
Nařízení vlády č. 197/2005 Sb. in Portál veřejné spávy České republiky, [cit. 30. března 2009], on-line text (https://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=197/2005)
Nepraš, J. (1971): České včelařství. Praha, Státní zemědělské nakladatelství v Praze.
Pretty, J. (1998): The living land. London, Earthscan Publications.
Přidal, A. (2003): Včelí produkty. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.
Přidal, A. (2005a): Ekologie opylovatelů. Brno, Lynx.
Přidal, A. (2005b): Včelařství – cvičení. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.
Přidal, A. (2005c): Včelí produkty – cvičení. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.
Přidal, A. – Čermák, K. (2005d): Včelařství. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.
Přidal, A. (21.1. 2009): Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno. Ústní sdělení.
PSNV-CZ – Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ: Stanovy, [cit. 21. dubna 2009], on-line text (https://www.n-vcelari.cz/documents/Stanovy.pdf).
Situační a výhledová zpráva Včely (2007), Praha, Ministerstvo zemědělství.
Sojka, L. (6.3. 2009): Český svaz včelařů, Křemencova 8, 115 24 Praha 1. Ústní sdělení.
Střední odborné učiliště včelařské – Včelařské vzdělávací centrum, o. p. s., dostupné z: (https://www.souvnasavrky.cz/)
SVSCR – Státní veterinární správa ČR: Mor včelího plodu – OHNISKA, [cit. 15. března 2009], on-line text (https://www.svscr.cz/index.php?art=2099).
SZPI - Státní zemědělská a potravinářská inspekce (7.11. 2008): Tisková zpráva - Potravinářská inspekce odhalila osm falšovaných medů, [cit. 20. března 2009], on-line text (https://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001980&docType=ART&nid=11435).
Šuta, M. (2009): Opatrně s pesticidy. Ekolist, roč. XIV., č. 2, s. 16-17.
Veselý, V., et al. (2003): Včelařství. Praha, Brázda.
Věstník SRS, ročník VI., Zvláštní vydání, leden 2009: Seznam registrovaných přípravků a evidovaných prostředků na ochranu rostlin 2009. Zveřejněno: 11.03.2009, [cit. 1. dubna 2009], on-line text (https://www.srs.cz/portaldoc/pripravky_na_ochranu_rostlin/informace_pro_zemedelce/registrace/VESTNIK_2009.pdf).
WCED (1987): Our Common Future. Oxford, Oxford University Press.
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, in Portál veřejné správy České republiky, [cit. 1. dubna 2009], on-line text (https://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=326/2004)
Zásady pro poskytování dotací pro rok 2009 (11.2. 2009), Ministerstvo zemědělství, [cit. 30. března 2009], on-line text (https://www.mze.cz/Index.aspx?ch=74&typ=1&val=43310&ids=0&katId=1802
[1] Pojem trvale udržitelný rozvoj byl poprvé použit v roce 1987 ve Zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj (World Commission on Environment and Development – WCED, Zpráva Brundtlandové), která o něm hovoří jako o: „rozvoji, který uspokojuje potřeby současnosti bez omezení možnosti budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby“ (WCED, 1987: s.8). Tato definice poukazuje na podstatu udržitelnosti.
[2] Entomofilní rostliny jsou opyleny hmyzem a jsou označovány též jako hmyzomilné či hmyzosnubné.
[3] Opylovatelem těchto rostlin je vítr, a proto mají často bezkorunné květy. Nemusí lákat hmyz a jsou spíše nenápadné. Mohou být označeny též jako větromilné či větrosnubné. Patří k nim hlavně trávy.
[4] Více o rozdělení včelařů podle počtu chovaných včelstev VIZ kapitola 2.2.4
[5] Fenologie je obor botaniky sledující roční životní cyklus rostlin v různých zeměpisných oblastech (Klimeš, 2005).
[6] Sílu včelstva stanovíme prohlídkou každého plástu, zda je plně obsednut včelami. Slabá včelstva jsou na 6-8 plástech a silná na 9 a více. Včelstva, kde včely obsedají minimálně 6 plástů ještě lze zazimovat, pokud mají mladou a výkonnou matku. Slabší včelstva včelař spojuje (Veselý et al., 2003).
[7] Blíže o druzích snůšky VIZ kapitola 1.2.5.2
[8] Česno je otvor, který včelám umožňuje vstup a výlet z úlu.
[9] Blíže k rozlišení pojmů malovčelař a profesionál VIZ kapitola 2.2.4
[10] Český statistický úřad v době psaní mé práce poskytoval souhrnné statistické údaje pouze pro rok 2007.
[11] Tyčinky a pestík jsou v takovém květu srostlé v tzv.generativní sloupek a uzavřeny v člunku. Spodní část rourky je tvořena více vrstvami parenchymatického pletiva, ale vrchní jen dvěma vrstvami. Rourka má proto velké napětí a opylovatel, který dosedne na člunek a snaží se dostat k nektaru překoná svou hmotností odpor člunku a generativní sloupek se vymrští. Otře se přitom o tělo opylovatele a posléze přilehne k pavéze. Je to proces nezvratný a květ už nemůže být znovu opylen (Přidal, 2005d)
[12] V klapkovém systému květu je člunek pákovitě spojen s křídly květu a kryje pestík s tyčinkami jako klapka. Opylovatel odklopí člunek a křídla směrem dolů a při sběru pylu či nektaru dojde k opylení. Po odletu opylovatele se květ vrací do původní polohy a může být tedy opylen vícekrát (Přidal 2005d)
[13] Mezi organizace sdružující české včelaře patří kromě Českého svazu včelařů (ČSV) dále Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, o.s. a Dadantklub, o.s. ČSV sdružuje více než 50 tis. členů, což představuje 98% všech chovatelů včel v ČR. PSNV-CZ se od ČSV odlišuje především tím, že si klade za jeden z cílů: „propagovat ve světě nejrozšířenější Langstrothův nástavkový úlový systém, jako nástroj postupného sjednocování nepřehledného množství úlových systémů a rámkových měr“(PSNV-CZ, s.1). Díky sjednocení úlových systémů by mohlo být provozování včelaření levnější.
[14] Potravinářská inspekce odhalila v listopadu 2008 prodej 8 falšovaných medů, do kterých byly přidávány C4 cukry, které vytvářejí nemedonosné rostliny jako např. kukuřice či cukrová třtina. Med byl tedy přislazován a došlo ke klamání spotřebitele, protože do medu se nesmí přidávat žádné jiné látky včetně aditiv (SZPI).
[15] Jsou dvě velké podskupiny včel samotářek – včely nohosběrné a břichosběrné. Ústrojí pro sběr pylu má první skupina umístěné na nohách a druhá na spodní straně zadečku (Veselý et al., 2003).
[16] K lednu 2008 hlásil 56,66% úhynů OV ČSV Praha-západ, o.s., 54,45% OV ČSV Rokycany, o.s. a za nimi následovaly okresy Tábor, Domažlice a Benešov (ČSVb).
[17] Tento počet včelstev je vyjádřen k 1.5 2008.
[18] Více informací o vzdělávání v oboru včelařství VIZ https://www.souvnasavrky.cz/